Teherán 43

Příběh na základu jakýchsi autentických skutečností mě nepřesvědčil. Zdlouhavost a rozvlekost je typická pro tehdejší Mosfilm a sovětskou produkci. Nezachrání to mezinárodní obsazení v čele s Alainem Delonem. Politický thriller se zkrátka nepovedl.

Nechci být v případě tohoto dnes již legendárního špionážního snímku tak přísná, ale za pravdu v mnoha věcech v předchozích komentářích dát musím. Snímek je opravdu značně rozvleklý, zdlouhavý. To mu poněkud ubírá na celkovém dojmu. Pravda, špionážní filmy jsou samy o sobě náročné na sledování a rozhodně nepatří do kategorie tzv. "kulisovek" (např. z řádu nekonečných seriálů), které často stačí sledovat jedním uchem:-) Tématika špionážního dramatu propojeného s tématikou II. světové války není rozhodně špatná volba, hlavní myšlenka snímku byla určitě výborně zvolena, scénáristické pojetí už je horší. Zhuštěnější děj a větší dynamičnost scén by Teheránu 43 jen prospěla. Nicméně i tak hodnotím tento film jako slušný nadprůměr, protože v kombinaci válečně-špionážního žánru je jeden z nejlepších. Dokonce i Alain Delon, do jehož fanclubu nějak nepatřím, zde odvádí slušný herecký výkon, jež nepůsobí rušivě. Ve svém žánru je tedy tento snímek dnes již klasikou.

zbytečně zdlouhavé a neskutenčě nudné je historické špionážní drama s názvem teherán 43. rozsáhlý koprodukční film, který čerpá námět ze skutečné historie, mohl mít daleko lepší a silnější vyznění, ale k lepšímu výsledku se filmaři z celkem čtyř zůčastněných zemí nakonec nedopracovali. že by byl kámen neúspěchu v jazykové bariéře nebo v tom, že film režijně vedou dva tvůrci? ať je to tak či tak, nepomohlo ani obsazení hvězdného alaina delona do jedné z hlavních rolí. každopádně pod názvem teherán 43 hledejme vzniknuvší film, který standardního diváka neosloví a svou snad nezastupitelnou roli bude pro příští generace hrát jen v zájmu případných historiků, odborníků nebo i laiků zabývajcícíh se špionážními dramaty popřípadě skutečnými fakty kolem špřádání a odhalení atentátu na tři presidenty světových mocností v době konání teheránské konference.

Převážně koprodukce Sovětského svazu a Francie, kdy na francouzskou kinematografii je to značně utahané a na tu sovětskou kupodivu krapet rychlé. Dvojdílná nevyrovnaná podivnost plná předlouhých dialogů a občasných archívních záběru, které vyznívají naprosto zbytečně. Na špionážní filmy v tomto duchu byli sovětští tvůrci vždy kabrňáci. Akce poskrovnu aby se neřeklo a jinak neustálé konverzace a promluvy vedoucí akorát tak k uspání diváka. Jediný výrazný tu je Alain Delon, u nějž to ale dělá hlavně světový věhlas. Snímek o snaze potrestání dávných zločinců z dob války přináší sice zajímavý příběh, ale naprosto nešťastně ztvárněný. Ale taková už sovětská kinematografie prostě byla.