Breeder

Námět je jak z osmdesátých let, ale natočený pro dnešní dobu. Nemáme k dispozici tedy šíleného doktora, ale šílenou doktorku, která se v rámci svého zbohatnutí snaží lékařskými experimenty nalézt něco, co by připomínalo starý známý ´elixír věčného mládí´. A pro tyto účely, jako Čachtická paní, nechává unášet mladá děvčata, jen s tím rozdílem, že to není kvůli jejich krvi. Zpočátku to vypadá na jednoduchý temný thriller, který se však postupným vývojem ve vyprávění změní na totální zhýralost a to s motivy nám dobře známými s hollywoodských děsivých snímků o mučení. Dánští tvůrci ale zase až tak na dřeň nešli, takže o leckteré masakry plných krve a useknutých údů tu nenarazíme. Přesto se dá říct, že slovo ´brutalita´, tu má hlavní slovo. Celé je to bráno opravdu vážně, takže se ani omylem nejde o, takříc, chladný film. Plně se jedná o klaustrofobický a extrémně násilný hororový thriller, který se námětem dotýká otázky na dnešní dobu taktéž neopomíjené. Jaká je vlastně etická hranice, ke které ještě může věda ve svých výzkumech dosáhnout. Smíchány jsou různé typy žánrů a to od lékařsky vědeckého thrilleru přes mučení až po znásilňování a pomstu. Že je použito i typické klišé, není překvapením, avšak tady to jimi dost přetéká, což danou atmosféru a hlavně onu vážnost zase dosti narušuje, takže místy dochází až k nechtěné, byť stále temné, sebeparodii, se skutečně směšným zakončením. Scény jsou záměrně vedeny v tmavém hávu, mnohdy i takřka desaturovanými barvami, pro zvýraznění klaustrofobického pocitu k lepšímu uchopení dané situace v suterénu nějaké staré továrny. Sadismus a zvrácenost tedy opět hlavní složkou děsivého příběhu. Celkově krapet nevýrazné, ale dejme tomu.