Muž se zaječíma ušima

Trochu jako by film běžel po své ose a divák mu mohl jen přihlížet. Přesto, nutno uznat, odvážný a zajímavý počin.

Pecka pecka pecka! Absolutně mě to nadchlo. Je to „československý“ film, který mi připomněl legendární filmy označované jako „Československá nová vlna“, z šedesátých let minulého století. Jako kdyby na ně navazoval, (na což odkazují i černobílé pasáže). To byl pojem používaný pro generaci československých filmových scenáristů a režisérů začínajících svou tvorbu v 60. letech 20. století. Lidí jako byli Miloš Forman, Věra Chytilová, Ivan Passer, Jaroslav Papoušek, Antonín Máša, Pavel Juráček, Jiří Menzel, Jan Němec, Ester Krumbachová, Jaromil Jireš, Evald Schorm, Jan Schmidt, Juraj Herz, Juraj Jakubisko, Dušan Hanák nebo Elo Havetta. Termín označující jejich tehdejší tvorbu předznamenávající tzv. „pražské jaro“ a cenzurní uvolnění v časech "socialismu s lidskou tváří", který skončil příjezdem ruských tanků v roce 1968. Je to film přístupně existenciálně filozofující o stárnutí, o smrti, o smyslu života, o přátelství, o „krizi pozdního věku“, o rodinných i post-rodinných vztazích. O pozdním otcovství. Svými úžasnými hereckými výkony mě v něm okouzlili jak Miroslav Krobot a Oldřich Kaiser, tak výborná je tu i Tatiana Pauhofka a Zuzana Krónerka. Krásná lahůdka, (ovšem nic pro popkornová multikina) takové filmy já mám moc rád. Určitě si ho ještě někdy pustím.