Řecké pašije

Nejsem vášnivý divák a FDb nesleduji často. Ale jiní ano. Proto nechápu, že se zde toto dech beroucí provedení Martinů-Kazantzakisových Řeckých pašijí (Christ Recrucified) nedočkalo (za víc jak dvě desetiletí od svého vzniku!) žádného ohlasu. - Je snad až tak krásné, že bere nejen dech, ale i slova? Nejspíš... Nebo je to nedostatečnou propagací? ČT, pravda, před lety toto filmové zpracování, natočené rež. Šimerdou v přesvědčivých kulisách ostrova Brać s dojemnou symbiózou perfektních hereckých a pěveckých výkonů (povětšině sólisté Welsh National Opera a se Sirem McKerrasem za dirigentským pultem) uvedla. Ale naléhavost poselství (nejen) solidarity s trpícími, které díky Kazantzakisovu příběhu (znovu)ukřižování a zásluhou kongeniálně procítěné hudby Bohuslava Martinů je pastvou pro zrak i sluch a oslovením srdce, vybízí vzít tuto nahrávku opětovně na milost. Zvláště v čas (před)velikonoční a zvláště v roce 2022. (Uvidíme, jestli tak ČT učiní, ale mně se podařilo získat přes Bonton distribuuje skrze Supraphon... Vyplatí se.). Pozn. Toto internacionální provedení je pochopitelně nazpíváno v originální anglické verzi, ale anglicko-německo-francouzsko-český booklet i samotný Martinů srozumitelný text ve spolupráci s obrazem činí podtitulkování téměř zbytečným. I když by potěšilo...)