Tichý Don

Když jsem si v edici film pro náročné koupil 3x DVD Tichý Don, ze začátku jsem nevěděl proč to je pro náročné. Již jsem to pochopil. Ono šest hodin se dívat i když digitálně vyčištěné dílo a číst titulky, ono to je dneska pěkná fuška. V USA s titulkami by se film nikde nepromítal. Při tom u nás nějaký Tv dabing je, možná již není kvalitní, ale je. A nechat na divákovi,ať posoudí sám, jestli je lepší dabing nebo číst titulky. Nebo vadí, že jednu roli mluvila Jiřina Švorcová. Jestli to je důvod, tak je to sprostý, k divákovi. Slovenská tv. film dávala ve slovenském znění a to není ořechové...

Bez nostlgi, jde o herecky i režijně skvělý film. Viděl jsem jej nejméně dvakrát, takže s přihlédnutím, že mezi tím uběhlo třicet a let a filmu ten čas vůbec neubral na dokonalosti, budu rád, když jej uvidím i potřetí.

Znovu jsem se vrátila ke skvěle napsanému románu Michaila Šolochova. Jak tak listuji v těchto dvou obřích bichlích, vybavuje se mi i dnes, po téměř padesáti letech film, který mne v mládí uchvátil svou syrovostí, vášní. Bylo mi kolem 15ti let. Nechápala jsem tehdy pojem rudí, bílí, zvlášť v našem režimu. Nechci vůbec srovnávat, ale Doktor Živago též mapuje tuto dobu, že? Příběh Aksinji ve skvělém ztvárnění Elenou Bystrickou, Pjotr Glebov v roli Melechova, ale i jeho žena Natalja, to jsou tak silné osudy, atmosféra té doby se mi stále vrací. Koupající se koně na břehu Donu, hrůzy války, bída a do toho láska k jiné ženě, Aksinje, která dožene Melechovovu ženu Natalju až k tomu nejhoršímu. Její smrt je jednou ze scén, které se vidí ve filmech málokdy. Ve své době se jednalo o velice silné dílo, jakých tehdy bylo natočeno opravdu málo. Film by byl pro filmové nadšence možná shlédnutelný i dnes...