El Santo proti fantomu škrtiči

Hrdinové umírají, ale legendy žijí věčně! Toť motto slavného mexického zápasníka El Santo (neboli Svatouška), který doprovází program Festivalu otrlého diváka téměř od počátků. Mohlo by se zdát, že potenciál série stran bizarnosti a ztřeštěnosti je již vyčerpaný, ale toto zdání klame. V roce 1963 vznikl diptych spojený postavou Fantoma škrtiče (vzdálená inspirace Fantomem opery a Fantomasem dohromady). V prvním snímku Santo vs el estrangulador (El Santo proti škrtiči) ho Santo zabije a v námi uváděné, o poznání podařenější, druhé části vstane škrtič z mrtvých, aby se pomstil. Nasazujíc si masky vyrobené z kůže svých obětí mění se na svůdného mexického galána, aby mohl v doprovodu zrůdného sluhy Tora usilovat o život miláčkovi celého národa i návštěvníků jednoho festiválku v srdci Evropy. Santo tentokrát šel do sebe a stal se adoptivním otcem zpívajícího chlapečka Miltona Raye, který zde hraje sám sebe a jde o skutečnou dobovou pěveckou hvězdu. Během 82 minut dojde na několik tanečních vystoupení, protože Fantom škrtič chce zabíjet své konkurenty v hudebním divadle. Při té příležitosti se divákům představí dobové hvězdy mexického popového nebe, které se rozněžňují v rytmu hitů jako Láska, láska, láska, Vítej lásko nebo Jen pro ten polibek. Santo mezitím stihne zápasit v ringu a dokonce je pohřbený zaživa v unikátně natočené scéně, která opět dokazuje, že fyzikální zákony pro našeho maskota neplatí. A ještě jeden kuriosní detail v sobě tento díl skrývá: Santo má za svůj velín jakousi podivnou laboratoř vybavenou moderní televizní a jinou technikou. Premiéru měl snímek až tři roky po svém natočení (1966) – asi z reklamních důvodů, ale u Santa člověk nikdy neví... Zdroj: Festival otrlého diváka