To

V případě amerického televizního snímku To (1990), jenž je další z adaptací románů Stephena Kinga (psali jsme o něm ve FP 10/93), se filmoví tvůrci museli vypořádat s obzvláště rozsáhlou a poměrně složitě komponovanou předlohou. 2 ní se do tříhodinového filmu dostala základní dějová linie a (což u "kíngovských " adaptací nebývá vždy pravidlem) také velmi dobře propracovaná psychologická rovina. Každá ze sedmi hlavních postav, přicházejících do střetu s "Tím " (tedy s některou z podob abstraktního a nejyětšího možného děsu) už od dětství trpí handicapem - ať už rasovým (černoch Mike, Žid Stan), tělesným (astmatik Eddie, tlouštík Ben, "slepejš" Richie, koktavý Bili) či sociálním (chudá a špatně oblečená Beverly). "To", jež na sebe bere nejrůznější podoby (především postavu ďábelského klauna Pennywice), je právě zhmotněním děsivých dětských představ, bohatě živených nechápavým a traumatizujícím okolím (agresivní spolužáci, přehnaně pečlivá matka, příšera z hororu...). Téměř všichni hrdinové svá traumata v dospělosti kompenzují výběrem povolání, jež má tvůrčí, umělecký charakter: klaunovou obětí se nakonec stanou jen ti, kdo se živí "obyčejnou "prací. Kingvyužívá mimojiné také znalostí Freudovy psychoanalýzy (např. v motivu Beverly, která si po letech našla milence se stejně sadistickými sklony, jaké měl její tyranský otec). Sestup postav do temného labyrintu městských kúnálů, z nichž "To " vychází, symbolizuje cestu lidským podvědomím, jež má mnoho vrstev a dobře ukrytě jádro (v kanálech pod městem je jeskyně s obřím pavoukem, kterému je třeba vyrvat srdce). - Kromě závěrečné, dramaticky nevážené sekvence s monstrem á la Vetřelec je film vystavěn prostřednictvím jemné práce s napětím, pečlivě vybraných typů (obzvlášť pokud jde o dětské role), nenásilného střídání časových rovin a především inteligentní hry s prolínáním reality a neovladatelné představivosti. -zk-, Filmový přehled 1994/3/31