To je ale bláznivý svět

Tak si krapet zavzpomínám. Byl to první širokouhlý (70 mm - tak nějak se tomu říkalo) film co jsem viděl. Kino Alfa na Václaváku (Praha 1), lístek za 8 Kčs (korun československých, tím se tenkrát platilo). Během čtrnácti dnů jsem byl na tom filmu šestkrát, sedmkrát?, už přesně nevím. A stejně tak nevím, kde jsem na to sehnal peníze, párkrát jsem i proklouzl kolem biletářky. Klukovi, co měl za sebou 5. třídu ZDŠ (Základní devítiletá škola) to občas prošlo. Film mě zcela pohltil, hlavně humorem a panoramatem pro mne vysnívané Ameriky. Nic jného jsem v té době kolem filmů neřešil. Československá produkce se v těhle letech zabývala převážně budovatelskými motivy, takže není divu. Jen jsem slintal, když se otvíraly láhve s Coca-Colou a děsně těm hercům záviděl. Jak to vlastně asi chutná? Musím dát 10, není jiná možnost. Kromě Sedmi statečných jsem do té doby fakt nic kloudného neviděl. Zítra si To je ale bláznivý svět pustím. Schválně, kolik po pětačtyřiceti letech uberu hvězdiček? Možná jich pár bude, ale ne moc.

Na to, jak je to dlouhé, na chvíli se vzdálit, divák o leccos přijde. Stále se něco děje, zdaleka ne vždy úplně vtipného a vypointovaného, ale film i po 50 letech stále má šťávu.

Opravdu "vražedná " stopáž filmu, který je ale jinak plný vtipných scének a dialogů. Na druhou stranu tolik ukecaných, uřvaných a uvřískaných lidí v jednom chumlu se hned tak nevidí. Nejlepší z nich je Terry-Thomas jako anglický plukovník, který sbírá kaktusy, a sype ze sebe postřehy na Ameriku a její obyvatelstvo.

Velká motoristická honba za pokladem, která paradoxně začala autonehodou. Velkolepý a velmi zábavný road movie, který si i přes svou obrovskou délku překvapivě drží otěže zábavnosti. Pozadím filmu je prý pocta podobným filmům z němé éry a něco na tom je. Film předkládá spoustu automobilových gagů, které jsou sice prokládány poněkud nudnějšími pasážemi, ale to na věci, jako celku, nic nemění. Ano, je to jedna velká groteska, jen v moderním pojetí se zvukem a dialogy. Takže přímočarost děje v plné jednoduchosti je pochopitelná. Jediné, co vzbuzuje obdiv, je nezvykle dlouhá stopáž, která nutí člověka předem přemýšlet, jestli to pouhé taškařice dokáží utáhnout. A světe div se, ono to jde. Zábava je jak vizuální, tak i slovní, takže celému tomuto filmovému pojetí bylo dáno dost energie na to, aby vše vydrželo. Hloupost, chamtivost, nestydatost a dalších charakterových lidských vlastností drží posloupnost všeho možného i nemožného v rámci daných skutků dosáhnout svého cíle tak okázale, že tu není nikoho, kterému by divák fandil a kterému určitě ne. Takže kladná či záporná postava? Ne, všichni jsou tu na jedné lodi… pardon, na jedné cestě. Později bylo na takové téma natočeno více filmů, takže se nedá říct, že zrovna tento je ten, ke kterému je třeba se vracet. No, šanci si to určitě zaslouží.