Hadry, kosti, kůže

První divadelní představení, které bylo vysíláno na Čt Art živě bez diváků díky době covidové. Od Martina Františáka jsem již viděl Je třeba zabít Sekala přímo v Mahenově divadle v Brně a Hadry, kosti, kůže jsem chtěl shlédnout hlavně kvůli Andree Buršové, která dříve působila v brněnské Huse na provázku a kterou jsem si již dávno oblíbil. Zpočátku jsem se moc nechytal, scéna na mě byla až moc avantgardní, ale během děje jsem se zažral a s postupnou gradací mě párkrát i zamrazilo (Rusáci v Praze, telefonát Werichovi, aby se dostavil do Národního divadla k podpisu Anticharty, nebo samotný závěr). Hanuš jako Werich a Veselý jako Holan. Nelehký úkol zahrát tyto legendy, ale musím říct, že se hra povedla a v hlavě bude ještě uzrávat. Věřím, že přímo ve Švandově divadle, přímo uprostřed toho dění to musí být stoprocentní zážitek.