Tři barvy: červená

Z "třibarevné" trilogie mě tato poslední část oslovila určitě nejvíce. Opět je tempo filmu velice pomalé a láska je zde jen v náznacích ale tento příběh bývalého soudce, který rád odposlouchává cizí telefonáty a mladé modelky, která mu přejede psa mě opravdu zaujal. Herci opět výborní a konečné spojení všech tří dílů této trilogie mi přišlo úžasné.

Je to až přespříli zmatené. Trochu mi to připomíná Bergmanna, ale jeho kvalit to nedosahuje. Metafyzično je až příliš metafyzické, i když ta muzika zůstává nepřekonaná svou neotřelostí.

Pro mě je "červená" jednoznačně nejlepší část z celé trilogie. Náhodné seznámení modelky Valentine s cynickým soudcem, jehož zálibou je poslouchat cizí telefonní hovory a díky důvěrným informacím má možnost pohrávat si se svým okolím ... "Tady aspoň vím co se doopravdy děje. Můj pohled na věc je lepší než v soudní síni." Valentine je tak, nejprve proti své vůli, vtažena do nejintimnějších tajemství, strachů, bolestí a pokrytectví co jich jen lidský život má. P.S. Nádherný závěr filmu může docenit jen ten kdo viděl všechny tři barvy ... Proto nepřeskakovat a nevynechávat. Každá barva má svůj samostatný příběh, ale všechny se vzájemně prolínají a tvoří ... Trikoloru.

Viděl sem, kdysi dávno na ČT. Prolínání lidských osudů ve velmi pěkném podání.