Tři barvy: modrá

koprodukční polsko - francouzský psychologický film tři barvy: modrá se přes silný primární náboj automobilové havárie a následující vnitřní rozpolcenosti hlavní hrdinky v dějovém sledu stává jen rozbředlým tvarem obrazů i scén bez zesilující dynamiky a napětí. absence rytmu i poselství s přesahem pak zapříčinily, že se film tři barvy: modrá dostal jen mezi nejlepší díla středního pole dějin světové kinematografie.

Na filmu jako celku se mi líbí, jak se tempo filmu přizpůsobuje tempu vnímání hlavní hrdinky. Dále se mi líbí některé symbolické detaily, např. plavání v modři.

Už když jsem před časem viděl od tohoto polského režiséra "Krátký film o lásce", uvědomil jsem si, že k látce přistupuje jinak než ostatní filmaři avšak jeho pomalý a dost zdlouhavý styl mi vůbec nesedl. Podobné je to i v tomto případě, kdy se víceméně standardní filmová stopáž stává nesnesitelně zdlouhavou a dost často i nudnou. Na druhou stranu má film něco do sebe a civilní výkon Juliette Binoche donutí diváka setrvat až do konce.

Hodně chytlavej příběh ženy, která během jednoho dne ztratila vše, křehká žena (skěve zahraná Binochettovou) se snaží zahodit vešké vzpomínky na svůj starý život ale osud ji vždy vrátí vzpomínky a navíc přidá ještě něco nového díky čemuž si uvědomuje že stejně bylo všechno jinak než jak si myslela. Typické francouzské drame se skvělou hlavní představitelkou vás chytne za srdce a někdy i hodně rozesmutní....