Temný dům

Nejsem žádný velký příznivec filmových hororů, ale z mého pohledu je tohle vysloveně podprůměrná záležitost. Tenhle žánr nenabízí příliš mnoho variant pro dějové zápletky a odlehlý dům, který je opředen nějakými záhadami nebo děsivou historií, to je myslím asi jedna z těch nejpoužívanějších. Když se to natočí a zahraje dobře, dá se na to dívat, ale tady se bohužel nepovedlo ani jedno a ani druhé!!

Hororových příběhů není nikdy dost, obzvlášť mající mysteriózní atmosféru. Forma příběhu však není neznámá. Jisté vdově se začnou v prázdném domě dít podivné věci, načež se postupně také začnou odhalovat tajemství jejího po sebevraždě zesnulého manžela pro ni krapet znepokojivé. Jádro strašidelného problému je fakt, že se jí zesnulý manžel zjevuje a provádí takové činy, že se ocitne v určitém nebezpečí. Protože je to právě hororový snímek mysteriózního charakteru, nelze očekávat nějakého bestiálního psychopata v souběhu s brutálními krvavými scénami. Máme tu, svým způsobem, příběh o detektivním pátrání vdovy po tajemné minulosti svého manžela, při kterém narazí i na svou vlastní minulost. Tím se dějová forma ponořuje do psychologického tajemství manželství, které trvalo víc jak deset let. Odhaluje se tak životní fakt o tom, jak málo toho o lidech víme. A to ještě zdaleka není všechno. Snímek ukazuje také jinou stránku existenciálního strachu a tragédii nenávratné ztráty milovaného člověka, což je děláno elegantněji, než kdy dříve bylo k vidění. Tempo samozřejmě je pomalejší, ale zásadní ve svém pevném uchopení. Nějaké silnější napětí tak nelze očekávat, ale zato propracované znepokojení si lze užít do sytosti.

Od hororu neočekávám propracované znepokojení ani, že si u něho stihnu dodělat postgraduál z psychologie, já jsem mnohem jednoduší, já se chci jenom a prostě bát. Tady to na mě působilo, jako stínový divadlo. Některé scény byly až směšné a skoro se mi u toho chtělo smát. Wau, ale já bych si z toho srandu nedělal, protože si pro Vás už jde všeobjímající N-I-C-O-T-A.