Ulice zpívá

Skvělá role opilce pro pana Buriana. Jeho hlášky neskutečně pobavily. Je to dobrá komedie s několika málo hloupými okamžiky a s trošku ne moc domyšleným koncem.

Mne v tomto filmu stále více oslovuje, i když jde o herecký projev na minimálním ploše na rozdíl od Marvana nebo Buriana, tragické postavy našeho filmu, pana herce Čeňka Šlégla.

Vlasta Burian a jeden z jeho nejlepších parťáků, přihrávačů, Jaroslav Marvan opět na scéně. Tentokrát v komedii, naivní, i smutně laděné. Zde se možná tvůrce babyboxu také mohl inspirovat. Zoufalá anonymní osmnáctiletá matka odloží své milované dítě do takové kouzelnické bedny a to se následně dostane do výchovné péče dvou cirkusáků. Ti si s nějakými ouřady nelámou hlavu a dítě si ponechají. Pak je skok v čase. A z malého roztomilého dítka se stane namyšlený dospělý muž. Takový fracek. Ten, kde může, tam rozdává radost. Tu laškuje s hospodyní Lory, tu se zase věnuje sousedce Katy. Dvojice cirkusáků také zestárla o oněch asi dvacet let. Jsou nemožní. Na co sáhnou, to pokazí. Kamaráda jim občas dělá přítel alkohol. Burian je ve své roli už dost slabý. Opakuje se. Snad nejlepší humorné místo je vaření kávy v pekáči a rozdělávání ohně. Když budete mít před sebou kamna se čtyřmi dvířkami. Ve kterých se ten oheň rozdělává? Pak je tu zápletka s ukradenými šperky. A nakonec? Příběh dopadne tak, jak má. Film měl premiéru na počátku Protektorátu. Snad ve své době znamenal, aby lidé myšlenkami utekli od reality. Osobně jej řadím ke slabému průměru.

Myslím, že tento film patří mezi ty slabší z Buriánových komedií, ani to vlastně není typpická komedie. Ani přihravač Marvan mnoho nepomohl. To, co možná fungovalo na divadle, ve film nefungovalo. Takových úletů však mnoho nebylo a Burián patří mezi ty, jejichž komedie je skoro vždy zárukou dobré zábavy.