Ulička v ráji

Chápu že jde o hluboce lidský příběh, což oceňuji v hodnocení, ale několik drobností asi uniklo pozornosti pana autora. Podle mého to asi mělo urychlit dějový spád. Bohužel, tyhle citovky nemám rád a proto je nehodnotím tak vysoko, jak by si některé snad zasloužily. Zde výše jít mohu, protože šlo o psy a ty já mám od té doby co jsem poznal lidi moc rád.

Ulička v ráji je vlastně autorským dílem Hugo Haase za scénáristické spolupráce Otakara Vávry. Příběh pohodného Tobiáše, který se ujme malého sirotka Péti v podání Vladimíra Jedličky a také jeho psa Punti, je sice na jedné straně velmi dojemný, ale bohužel až přespříliš sentimentální a zacházející do až nepříjemné kýčovitosti. Rovněž tak moment, kdy se o nezaměstnané z příběhu postará paní Brožová v podání Zity Kabátové (hraje zde manželku bohatého nakladatele), je až skoro nepřirozeně pohádkový a nerealistický. Kdyby zde nehrál vynikající herec Hugo Haas, dala bych snad i nižší hodnocení, ale alespoň z úcty k němu - on si ty 4 udělené body určitě zaslouží, jinak je film velmi slabý.

Hugo Haas hral zamestnanca, ktorý zbieral po meste a okolí túlavých psov. Keď sa ujal osirelého Petríčka i jeho psíka, tak si ich obľúbil, že nemohol ďalej vykonávať svoje povolanie. A prišiel aj o bývanie, ktoré bolo viazané na jeho zamestnanie. Zrazu nemal čím živiť seba ani Petríčka a nemal ani kde bývať. Našla sa však ochránkyňa - bohatá pani Brožová, ktorá si veľmi obľúbila malého Petríčka, takže nakoniec všetko dobre dopadlo. Smutný i pekný film.

Trošku ponurý film, jak už to u filmů s Hugo Haasem bývá. Je trochu těžkopádny a i zde jde o člověka, který jakoby neměl cit a nejadnou do jeho života vstoupí klučina a ještě se psem a on se díky oběma začne pomalu měnit v milého člověka, který umí dát najevo své city