Mimořádná událost

Režisér, herec a dramatik Jiří Havelka (nar. 1980) si jako základ pro druhý celovečerní film vybral bizarní příhodu, k níž došlo v roce 2019 na železniční trati na Vysočině. Strojvůdce tehdy vystoupil z motoráku, aby odstranil drobnou závadu, vlak se však dal samospádem do pohybu a po necelé čtvrthodince se v pořádku vrátil i s cestujícími do původní stanice. V satirické komedii Mimořádná událost Havelka využil, stejně jako v předchozím, diváky i kritikou oceňovaném snímku Vlastníci (2019), uzavřený prostor k portrétování nesourodých charakterů a zkoumání chování lidí ve vypjaté situac.| -– V neřízeném stroji jede znuděná alkoholička a její muž, instruktor autoškoly, který rád poučuje druhé a aktivně se snaží vzniklý problém řešit. Sekunduje mu xenofobní myslivec, který za nezvyklými okolnostmi jízdy vidí útok islámských teroristů. Lokálkou cestuje také kapela začínajících rockerů s nástroji, netrpělivá mladá matka s ukňouranou dcerkou, světaznalá vdova s popelem zesnulého manžela, přemoudřelý, ale statečný a vždy pomáhající malý cyklista, podivínský majitel pohřebního ústavu, muž, jenž předstírá, že byl letec RAF, a brigádnice v kostýmu papouška. S přibývajícím časem atmosféra uvnitř vagonu houstne a dochází k nečekaným zápletkám. Každý se projevuje posvém, avšak nikdo nechce převzít odpovědnost za jakékoliv rozhodnutí. Chvíle pravdy s překvapivými přiznáními nastane při nebezpečném přejezdu vysokého mostu. Spoj na trati sledují, díky náhodné nahrávce umístěné na internet, regionální politici usilující o hlasy voličů. Seriózní média se zase snaží přinést senzační zprávu o „splašeném vlaku“. O dění „venku“ informují vložené epizody s typickými figurkami, jako jsou dobrovolní hasiči, myslivci, skauti či místní policejní hlídka, kteří ve filmu dotvářejí obraz soudobé české společnosti. Že se motorák bezpečně vrátí, není podstatné, to hlavní se totiž odehrává během jízdy... – Autoři pracují především s absurditou obsaženou již v samotném námětu, místy ji dovádí až do extrému. Film stojí na pečlivě napsaných, vypointovaných dialozích s množstvím vtipných hlášek a anekdot, pronášených vhodně zvolenými herci s citem pro situační komiku. Osob, dějových linek, odboček a dalších dílčích motivů se však v rámci jednoho díla (a jednoho vagonu) vyskytuje až příliš, což poněkud brzdí spád děje a oslabuje celkovou výpověď. – Štáb se musel vypořádat se stísněným prostorem, podobně jako v předchozím filmu o domovní schůzi. Scény ve vlaku vznikaly většinou v ateliéru, kde byla použita na české i evropské poměry průkopnická metoda s LED panely stojícími okolo vagonu, jež promítaly jako pozadí ubíhající krajinu. Opakovaný exteriérový výjev neřízené lokálky, sledované zoufalým strojvůdcem v poklusu, vhodně podkresluje rytmická hudba ve stylu balkánské dechovky. – Film připomene výchozí situací a satirickým laděním podobenství Věry Chytilové Kalamita (1980). K dalším titulům autoři odkazují různými motivy či přímými citacemi názvů (Divoké historky nebo Let číslo 93) a na různá žánrová klišé z thrillerů či hororů v příběhu upozorňují samy postavy. Pro snímek je nicméně typické výrazné divadelní pojetí. Zdroj: -mkm- / Filmový přehled