Upír Nosferatu

Tak upírské filmy mne nezajímají a nebaví. Tento jsem viděl kdysi jen ve zkrácené verzi, tak nyní mám celý film, doplněný o ztracené titulky a další věci. No klasiku jsem si přece nemohl nechat ujít. Teda co ten Wagner s tou kamerou dokázal, to mohou ti dnešní „kameramani“ jen hluboce závidět. Můžeme spatřit též perfektní masky, už jen obchodníka Knocka potkat v lese tak lezu na strom i za bílého dne. Ellen vypadala, jako kdyby právě opustila hrob, no děs běs už jen z těch postav. Samozřejmě že snímek vychází přímo ze Stokerovy knihy. I takto se dá obejít licence. Ano, je to uděláno velmi šikovně a precizně, to se snímku upřít rozhodně nedá. Ovšem v dnešní době… Bohužel stejně i zde, jako ostatně všechny snímky podle Stokerovy knihy trpí nedostatkem překvapení. Pokud knihu znáte, vlastně jen čekáte co ten či onen autor vypustil. O nedostatku efektů ani nepíši, velká bolest skoro všech upířích filmů a je jedno, v které době byly natočeny. Přesto hodnotím v horní hranici, protože si to film jednoznačně zaslouží.

Nelze než závidět filmařům z počátků minulého století, v té době byl film tzv. „pole neorané“, tudíž každý záběh, úhel kamery, nápad a filmový trik se stává novátorským a originálním. Ke smůle současným tvůrcům. Jeden za všechny, stín upíra a jeho předlouhých ruček na zdi je bezesporu děsivější než záběr na hraběte Orlocka samotného. Dodnes hojně využívaný záběr sloužící k vyvolání atmosféry strachu, napětí a tajemna. Divadelní gestikulace, vizuální typizace postav, atmosféra a hudba, to je vše co dělá němý film kouzelným. To co se divákům nejvíce vryje do paměti je vampýr hrabě Orlock. Této postavě nedal podobu a schéma chování režisér Murnau, ale okultista Albin Grau, jež se na filmu podílel jako producent, výtvarník, je autorem plakátů, a film propagoval. Rozdíl od dalších zfilmovaných upírů je v několika detailech zcela zásadní. Orlock má zuby, sloužících k napichování krků nebohých obětí, umístěny jako hlodavec, což mně přijde při následném vysávání krve podstatně praktičtější :-), celkově působí odpudivě a „škaredě“ a ze zakousnutých jedinců se nestávají další upíři. Oproti tomuto mají všichni následovníci, tohoto otce všech filmových upírů, „napichovací“ zuby umístěny jako šelmy, jsou vesměs elegantní svůdníci, a kousnutím mohou svůj druh rozšiřovat. Známým okultistou byl i scénárista Henrik Galeen. V těchto souvislostech dostává film Ve stínu upíra (r.Elias Merhige, 2000) poněkud mystičtější charakter. I přes můj názor, že tato filmová adaptace Stokerova románu nebyla dosud překonána, jde přece jenom o horor (čili brak), tudíž ve srovnání s některými filmy té doby, majících i jiný přesah, než jenom filmový (např. Křižník Potěmkin, Intolerance atd,) nemůže obstát. Ale i tak zůstane v dějinách zapsán zásluhou technických a filmařských postupů. Celkově je problém, pro laického diváka, alespoň pro mne ano, hodnotit kvality filmů z období samých počátků kinematografie. Každá doba má své filmaře, a ti mají svoje diváky. Bohužel jsem film viděl až v roce 2010, premiéru jsem promeškal :-).

Myslím, že to je nejlepší film o Drákulovi (zde Orlok Nosferatu) co byl natočen, smekám před tvůrci. Když si člověk uvědomí, že film vznikl v r. 1921, nelze než smeknout. Atmosféra která na člověka působí i po těch létech. Co teprve, když měl tehdy film premiéru v kinech, to musela být událost. Nicméně celkově je to prostě film, který ukazuje děsivého upíra hraběte Drákulu - tam někde v horách je totiž hrad a v něm přebývá neživý nemrtvý, ten co saje krev, od dětství o něm člověk žijící v civilizaci slýchává z vyprávění a pak někdy vídí tenle strašidelný film - tenhle film je o tom o něm nemrtvém neživém hraběti Drákuklovi. A z toho filmu jde strach, atmosféra, zjev hraběte, celkové vyznění filmu - kamera střih různé detaily i zobrazení přírody a hradu samotného, no prostě Hrabě Drácula jak čítanková kniha od Stokera. Ale nezapomínejme na to, že i v českých luzích a hájích byl natočen film o Drákulovi a též mimořádně povedený s atmosférou, která by se dala krájet. Hrabě Drakula (1970)

Nosferatu je právem považován za jeden z nejlepších filmů vůbec. Je kouzelný, strašidelný, strhující. Kvalitně shrnuje Stokerova Drákulu a dělá mu čest postavou, která si jistojistě zaslouží nést přízvisko zla. Upírštějšího upíra jsem snad ještě neviděl. Chcete-li začít studiem hororu, toto je ideální první lekce.