Urga

Film dnes nejznámějšího ruského režiséra Nikity Michálková Urga se odehrává ještě východněji, než jsme u jeho snímků zvyklí - v současném Mongolsku (titul je pojmenováním dlouhého bidla se smyčkou, určeného na chytání dobytka). Michalkov na příběhu osaměle žijící mongolské rodiny ukazuje neomezený vliv univerzální kultury, pro niž neexistují bílá místa na mapě. Rodina pastevce Gomba, jejíž jurta se vypíná uprostřed travnaté stepi, se na počátku nachází v období jakéhosi pozdního „zlatého věku". Moderní civilizace do jejich trádicemi řízeného života nevpadá nijak razantně, ale s plíživou nenápadností v podobě svých standardních vyslanců - „ikony" (plakátu) akčního hrdiny či temperamentní melodie. Specificky čínskou reálií je opatření k omezení populačního růstu, které ve svých důsledcích přiměje Gomba k cestě do města. Částečně nevědomé propadávání cizím vzorům a bůžkům vyvolá v mužově životě agresivní, byť jen symbolickou protireakci. Tou je snová scéna příjezdu Čingischánova vojska, které se zjeví z hloubi času, ze samého nitra národní kultury, aby ztrestalo bezbranného zaprodance a zlikvidovalo vetřelce - televizní obrazovku. Příběh je vyprávěn z pozice cizince, bludného ruského řidiče Sergeje, jenž má hluboký respekt kcizí národní tradici a jenž své zapomenuté národní kořeny marně hledá. Pro Michalkovův oceňovaný film je podstatné splývání osobního s národním: Sergej a především Gombova rodina nepředstavují jen sami sebe, ale v širším měřítku celý svůj národ. Urga, vrcholící dílem ironickou, dílem výhrůžnou předzvěstí, je tak vposledku filmem o nezvratném rozkladu a o pozvolném pádu svébytné kultury, jež nepřestála nivelizující tlak civilizace multikulturální. K devizám Michalkovova stylu patří zálibné meditativní prodlévání kamery nad nedotčenou krajinou, do níž je vepsán původní řád vesmíru. Přes závěrečné memento jde však spíše o jemně nostalgickou komedii, jež se soustřeďuje na konstatování stavu, místo aby hledala viníky či vykreslovala přízračné vize. -rs-, Filmový přehled 1996/4