Bez střechy a bez zákona

Jedině bez střechy a bez zákona je možné být svobodný. Maximálně se střechou stanu. Ten se dá sbalit a odnést na libovolné místo. Se lpěním na rodné hroudě se jeden stává snadným terčem všelijakých vyděračů, daňovými úředníky státu počínaje a sousedy konče.

Artovka mého mládí. Tenkrát za 10 hvězd, nyní (a to ze slušnosti) za šest. K příběhu tulačky, která se protoulala až k smrti, mě ještě napadá tohle: jiný kontinent, jiná doba, ale úplně stejný zbytečný život a zbytečná smrt jako v případě Christophera - „Alexandra Supertrampa“ - ve filmu Útěk do divočiny. Škoda, že se tihle dva rozervaní mládežníci minuli v prostoru i v čase. Určitě by si rozuměli. Ona by do vztahu přinesla pragmatickou sexualitu, on by dodal prachy (místo, aby je rozdal na nějakou neadresnou charitu) a ona by ho učila, jak je s živočišnou poživačností rozfofrovat. Mrznout při spaní pod širákem by vyráželi jen na víkendy (při dobré předpovědi počasí). Ale hlavně - založili by spolu rodinu. Neboť na „svobodě“ dobrovolné samoty a zbytečné smrti není nic povznášejícího. A ani obdivuhodného. Jakkoli mi to v mládí připadalo cool a hrozně art.

na tento film sa pamatam hmlisto.bolo to uz davno,ale viem ze ked som vysla z kina ,bola som rada ze mam domov a rodinu.pamatam sa ,ze ta kocka sa tulala a zila ako bezdomovkyna.. film zanechal vo mne stopu.