Slovensko-český koprodukční snímek Vášnivý polibek Je režijním debutem Mira
Šindelky. Jeho spoluscenáristou byl zkušený Ondřej Šulaj, a právě poetika jeho
vidění ovlivnila výslednou podobu snímku. Ten je však stejné tak autorskou
výpovědí režiséra, po formální stránce napodobující módní postmoderní optiku.
„Banální" téma hrdinky, prožívající životní krizi, je povýšeno do obecnější úvahy
o vnitřním smyslu lidského konáni. - Hana objeví, že její manžel, atraktivní
stárnoucí Igor, ji podvádí. Z jejich vztahu už dávno vyprchala důvěrnost a něha;
o mentálně postiženého synka se starají prarodiče. V několika trýznivých
hodinách se mladá žena musí rozhodnout, zda setrvá v povrchním, hmotně
výhodném vztahu, či zda zvolí méně zajištěnou, ale vlastní a nezávislou cestu.
Při svém bloudění se střetává s rozličnými lidmi a prochází různými prostředími,
jež ovlivňují její rozhodování a jež skládají pestrý a podivný obraz moderního
světa. V dávné tragédii manželství starce Schneidera nalézá Hana paralelu se
svou životní situací. Temperamentní kamarádka Blanka prožívá prudké citové
vzplanutí k taxikáři Lajkovi, který se touží vyvázat z dávných vztahů s místní mafií.
Jasnozřivý vagabund Viktor zase sleduje tajemné vnitřní souvislosti mezi
rozličnými osobami a časy.... Hana se bezprostředně dotkne minulosti ve
Schneiderově starém domě, v noci zabloudí do luxusního baru, kde je konfrontována se současným zločinem a s odcizeným sexem. V Blance a Lajkovi vidí příklad dvojice, jež chce navzdory špatné minulosti začít žit docela jinak. Hana
však ví, že pro ni je jediným řešením přehodnocení dosavadního života. Tajemně
a nedořečené okamžiky, události z minulosti i syrová skutečnost hrdinku nakonec
dovedou k rozhodnutí manžela opustit... - Záměrně rozmlžený tón vyprávěni i
prostředí slovenského města, v němž „ uvízla " dvojice českých manželů, dodává
příběhu kosmopolitní ráz, jenž však působí místy násilně. Stylizace bizarních
postav a prostředí je zatížena příliš širokým spektrem vlivů {od poetické linie
autorské kinematografie 60. let přes Tarkovského až k Lynchovi, k němuž
jednoznačně odkazuje scéna v nočním podniku). Vážné míněné metaforické
scény jsou buď příliš nejasné, nebo příliš banální, a místy působí až nechtěně
směšně. Šindelkův snímek nepostrádá zajímavost, znovu však potvrzuje, že
postmoderní postupy, použité bez vnitřního formálního i myšlenkového řádu,
nejsou pro evropský film východiskem. Atraktivitu snímku má zvýšit herecká účast
dvojice českých hereckých, hvězd: vedle Ivany Chýlkové a Jiřího Bartošky však
zaujme i vynikající Jozef Kroner.
-ap-, Filmový přehled 1995/3
