Velké bláhovosti

"Velká bláhovost". Ačkoliv románová předloha tohoto filmu nevyniká nad obvyklou úroveň příběhů z ženských časopisů, přece má za svou interpretku vynikající umělkyni Paulu Wesselou. V postavě Terezy Brandlové, mladé konzervatoristky, uplatňuje Wesselá všechny složky svého jemného charakteriačního umění od nezkušenosti naivní dívenky, lačné dobrodružství ve velkém městě, až po drtivý zásah první lásky, které chce obětovat svou hereckou kariéru, té lásky, která by málem vedla k tragickému rozuzlení jejího života. Ale ani zde se nemůže Wesselá vymanit z jisté manýrovosti, zaviněné částečně scénářem filmu, který ji nutil podávat stereotypní výkon citově vřelé, prosté a upřimné dívky, známé divákům z jejich dřívějších filmových vystoupení a zabraňuje v rozvinutí jejího talentu, který nebyl tak úzký a jednostranný. Rudolf Forster v postavě profesora konzervatoře je jako vychovatel kandidátů herectví příliš ztrnulý a schematický. Celkem trpí tohle polečensko-psychologické drama nedostatkem umělecké pravdivosti, i když po stránce technické mu nelze nic vytknout, neboť je dobře propracováno.