Velká iluze

Stále se do všech částí tohoto filmu promítají jako sen a vzpomínka na mírové situace. Jako zlatou nití jde filmem myšlenka na kamarádství vojáků, které prodělává těžkou zkoušku, ale i obava, jakou podobu získá po skončení války.

V první půlce tak trochu předobraz Velkého útěku, ale jako celek spíš o tom jak válka z obyčejných lidí, kteří by jinak spolu mohli dobře vyjít, uměle dělá nepřátele. Jen Gabin je tradičně bezchybný, zajímavou postavou je taky kapitán von Rauffenstein, který spolu s francouzským důstojníkem de Boeldieuem ztělesňuje zanikající éru aristokracie. Příjemně plynoucí film, jehož působivost už léty trochu zmatněla.

... „ Golfová hřiště jsou na golf, tenisová hřiště na tenis. Vězeňský tábor je proto, aby se utíkalo“. Kromě kopání tunelu se v zajateckém táboře ještě docela dobře jí a pije, hraje divadlo, zpívá Marseallaise a především filozofuje. Na svoji dobu určitě víc než pozoruhodný film o obyčejné slušnosti a porozumění mezi lidmi různých národů a společenského postavení ... „ Hranice vidět nejsou, to je umělý vynález.“

v jedné ze svých nejkrásnějších, srdcervoucích rolí. Film dokazuje, že i ve válce se lidé, které setkají v krizových situacích dokáží domluvit. Budu ráda, podaří-li se mi film ještě někdy shlédnout. Natočeno před 71 lety!