Bezesná léta

Dlouhých třicet let zachycuje maďarský film pěti povídkami, které jsou navzájem propojeny dějovou nití od konce první světové války až do osvobození Maďarska Rudou armádou. Drobné příběhy vytvářejí pak celistvý obraz doby. Každý příběh znázorňuje nějaký komflikt utiskovaných s utiskovateli. Vzpomínám, byť již trošku rozostřeně třebas na povídku, kdy jedné dívce,mladé dělnici, v tomto případě to byla nezapomenutelná Éva Ruttkaiová, policajti ostříhali vlasy za to, že se zúčastnila protiválečných demonstracích, nebo ta o staré dělníkovi z czepelských oceláren, který ve svojí dobráckosti zachrání před rozlíceným davem, myslím, že majitele podniku, vezme jej pod svoji střechu a tam jej pohostí tím jediným co měl a musel si to sobě a svým dětem odtrhnout od ust...nudlemi. Neubránil se úsměvné poznámce, když se zachráněný ušklíbal nad takovou sprostou potravou. Však se se mu pak za záchranu svého života odměnil...také nudlemi, ale takový způsobem, že starý dobrák z toho měl smrt...nebo ta, jak stará máma shání němčourskému oficírovi v době, kdy nebylo dát co do úst, vykrmenou husu a ten jí mezi tím zastřelí syna. To je v nástinu děj tohoto prostého, ale působivého maďarského filmu, kterému je právě padesát roků...