Blízko

hned na začátku mě dva hoši běžící v květinovém poli varovali; a také že ano. Ve smutně populárním "woke" stylu se tu kreslí křehoučká dušička "sněhových vloček" a předvádí pláč na různé způsoby, dokonce i stereo. Příběh obvykle něco řeší, ale tenhle neřeší nic - bezradně, tragikomicky opatrnicky a přehnaně zdlouhavě se plácá sem a zase tam, aniž nabídne racionální východisko. Mělo-li to být zrcadlo "vločkařů", povedlo se. Takže dojem stále někde kolem nuly, přestože film usilovně cílí na rádobydojemnou symboliku. Celé se to táhne jak botou našlápnutá rozměklá žvýkačka bez chuti a zájmu. Odnáším si poučení že všechny kachny jsou žluté a tento film mohu klidně pustit z hlavy.

Příběh filmu Blízko je hodně o něčem jiném, než se zdá z anotace. Avšak v tomto případě mě to nezklamalo, právě naopak, a chápu, že autoři nechtějí zkazit v divákovi dojem z vývoje, který nastává téměř na počátku. Jedná se o velmi silný psychologický film, který bych si přál, aby se dostal i k mainstreamovému publiku, protože jde o téma, které je tak nutné otevírat. Příběh filmu navíc vyniká realističností a tím, že podobná věc se může stát téměř komukoliv. Každému ho doporučuju, stojí za zhlédnutí.