Věznice

Před 40 lety došlo v jedné věznici k nespravedlnosti. Ředitel využil křivé výpovědi jednoho vězně k tomu, aby dostal na elektrické křeslo jiného. Věznice se pak zavřela. Nyní je znovu otevřená. Ředitelem tu není nikdo jiný, než ten předchozí a mezi desítkami vězňů nechybí ten, jehož svědectví poslalo do pekla nevinného člověka. Peklo však jeho duši muselo vyvrhnout, protože ve starém a tmavém vězení se začínají dít velmi podivné věci, které vrcholí zoufalým pokusem o hromadný útěk před něčím, co sice není vidět, ale co nemá slitování s nikým. Jedná se o klasickou duchařinu, kde za celou dobu původce násilností neuvidíte. Pro tento snímek je to ovšem pouze plus. Je totiž postaven na temné a děsivé atmosféře, jež pochází z neznáma. Prostředí starých vězeňských zdí využili filmaři dokonale. Pocit stísněnosti roste, zvláště, když není kam utéct a mrtvol přibývá. Triky jsou více než povedené. I když ubyla práce s maskami pro případnou příšeru, bylo jí víc s tím, aby se povedlo vzbudit v divákovi pocit, že všechny ty věci se pohybují samy od sebe, respektive že jimi hýbe síla ducha. Ducha, který je zlý a sadistický, na druhou stranu spravedlivý, když jde nakonec přece jen po svých katech. Ve výsledku působí efekty bravurně a co se týče krve a mrtvol, k nimž se duch propracovává docela vynalézavě, těch je tu dost a rozhodně nejsou odbyté. Nečekejte ovšem desítky zmrzačených těl, jde zde především o myšlenku pomsty, nikoli o přehlídku masakru. Tempo filmu se postupně rozjíždí a graduje ve vrcholných vraždících orgiích. Trochu rušivě působí vstup ženy na plátno, nicméně málokterý děj se po vystoupení ženy nezpomalí, že? Výkony herců však tento nedostatek hravě zabarví. Film je rozhodně hoden shlédnutí. Kdo se rád bojí neznáma a s tím spojených triků, ten si určitě přijde na své. V hodnocení váhám, ale nakonec zaokrouhluji nahoru.