Vítr v kapse

Celý film mi přijde jako jedna velká deprese, byť obalená i pár vtipy. S. Tofi na mě mimo i na plátně působí jako libový frajírek, kterým zřejmě zůstal dodnes. I tak ne že bych mu ten konec ve filmu přál...

Plakáty s ústřední dvojicí zdobily mnoho dívčích pokojíčků. Lamači patnáctiletých srdcí spolu vystupují v dalším teenagerovské filmu. Náctiletí byli největší diváckou skupinou, která navštěvovala tehdejší kina. Film přesahl daleko milion diváků v kinech. A myslím si, že právem. Ač někdy mohu být na filmy s obdobnou tématikou alergický a nemusel bych je považovat za umělecky hodnotné, je film Vítr v kapse filmem pozoruhodným. Mj. je dnes už dokumentem doby.

Mám tuto komedii rád i dnes. Pro mě osobně nijak nezestárla. Dobré vtipy a skvěle ukázaná flákárna ve strojírenském podniku kde dva hlavní protagonisté a nejen oni pracují. Smutný je konec a nesedl mi tam moc....

Z nostalgického hlediska se jedná o filmový počin, který nastartoval víc, než by si kdo uvědomoval? Pro režiséra Jaroslava Soukupa to znamenalo start filmů pro mládež, i když další film po tomto byl ještě historický. První film Sagvana Tofiho, první film dvojice Tofi - Vaculík, a co víc, v podstatě i první film trojice Tofi - Vaculík - Augusta. Scénář se prý držel osobních zážitků Soukupa z plzeňské Škodovky, tak dejme tomu. Námětově se jedná o film o mládeži cílený samozřejmě pro mládež s typickou výrobní tématikou. Ano, hlavní dvojice má po škole a začíná pracovat ve strojírenství. Mladistvá nerozvážnost se však postará o nejeden humorný zážitek v rámci lumpáren a srandiček. Na dnešní dobu tak ukazuje věci takřka neuvěřitelné. Stranická propaganda tu nijak znatelná není, ale vymožeností doby ano. Hlasování dělníků o mimořádné pracovní sobotě? A co když někdo bude proti? A co ta živá hudba u vrátnice na přivítanou dělníků? Je to tak. Dnes již neuvěřitelná doba a nic víc. Zmíněná mladistvá nerozvážnost v touze prosadit svůj názor v době nesvobody je svým způsobem hnacím motorem životní cesty mladých. Živá a veselá atmosféra však nestárne a kupodivu svým způsobem dává snímku punc nesmrtelnosti. Pro generace tuto dobu nezažijící celá etuda přijde neuvěřitelná, avšak těm starším naopak vyvolává vzpomínky a to nejen na dobu socialismu a ponurost šedi. Na snímek je již třeba se dívat okem shovívavým, neb je to přeci jen snímek své doby o své době. Pokud se tento fakt nebude plně vnímat, zůstane skutečně jinak povedený film, který svým odlehčeným humorem ještě stále dokáže přivodit dobrý filmový zážitek.