Žít

Po dlouhé době jsem dal plný počet hvězd. Zajímavé, od tohoto filmu jsem nečekal nic. Neb adaptace japonských děl nebývá zdařilá (na druhou stranu Sedm statečných je předělávka filmu od stejného autora a stala se klasikou), kulturní, sociální a náboženské/filozofické rozdíly jsou propastné. Ovšem spojení třech géniů ve svých oborech, Lev Nikolajevič Tolstoj, napsal koncem 19. století novelu, která byla inspirací, Akiro Kurosawa, autor scénáře z roku 1952 i toho dnešního a v hlavní roli excelentní oskarový Bill Nighy, funguje nepřekvapivě dobře. Tvůrci vybalancovali sentiment a dojetí, vyplývající z tématu, s naprostou bravurou. Po klidném až nudném (to slovo mělo v příběhu zvláštní místo) začátku film gradoval, vlastně v určitém okamžiku jsem ani nechtěl, aby skončil, tak vtáhl do děje. Na to, že se děj dotýká konce života, je prostor přeplněný pozitivní energií jaká se v dnešní době nevidí. Ani ten poválečný nevzhledný Londýn, nevypadá špatně, ač jsi po kolena v louži... Kamera a výtvarná stránka fantastická, některé záběry museli kouzelníci kolorovat, ale nic rušivého, spíš takové hřejivé barvy, co pasovaly k ději. Co se týče hudby, je tu menší česká stopa, Antonín Dvořák, jak jinak, krása, ale celkově se múzická stránka povedla na výbornou, o čemž svědčí třeba i to, že jsem si pouštěl titulky několikrát. A vůbec, těším se, až se kouknu znovu, musím doplnit i povědomí o vedlejších postavách, napoprvé vše Bill a Aimmé zastínili. Tuším, že tam byly perly.