Vnitřní vesmír

Pro mě vynikající sci-fi komedie, která má originální dějový nápad, kvalitní obsazení, kterému vévodí Martin Short v roli mladého hypochondra Jacka Puttera a na svou dobu nabízí velmi vyspělé a sofistikované triky. Myslím si, že ve svém žánru se tenhle film dá dnes považovat už za klasiku, protože, ač sám inspirován staršími snímky, stal se inspirací pro filmy pozdější.

Film stojí vedle na svou dobu skvělých triků hlavně na komice M. Shorta, kterému v podstatě stačí otevřít ústa, a už je směšný. Jeho si ani neumím představit ve vážné roli, i když věřím, že by ji uhrál. Přece jen je však na snímku jeho stáří znát, nejen trikově je dnešní kinematografie někde jinde.

Sci-fi komedie z 80. let, která v dnešní době nanotechnologií není daleko od pravdy. Tedy kromě miniaturizace člověka. To nikdy nešlo, nejde, ani nikdy nepůjde. To dá rozum. Myšlenka to však není špatná a tady se v komediálním stylu rozehrává příběh o nanoponorce, která se dostane do lidského těla. Příběh je srozumitelný, nepadá do trapnosti, a humor, který na dnešní dobu krapet ztratil na zábavnosti, je nenásilný. Vyprávění si udržuje zábavnost a rodiny divácký nadhled a tak i přes svou, na komedii neobvyklou délku nenudí. Nostalgická sci-fi zábava a odpočinkový film v jednom. Co chtít víc.

VNITŘNÍ VESMÍR Film byl zcela jistě inspirován filmem Fantastic voyage. To, co z toho námětu vzniklo, je ovšem praštěná komedie. Je pravda, že záběrů z cesty po lidském těle už tam mnoho nezůstalo. U to víc přibylo honiček a bojůvek o novou převratnou technologii. Frustrovaný prodavač se díky „vnitřnímu hlasu“ dokáže změnit z ušlápnutého človíčka v agenta, který neohroženě brání sám sebe, ale i novou přítelkyni. Tato „léčba životem“ na něj má větší vliv, než několik léčebných psychologických terapií dohromady. Film podle mně zaostal za svými možnostmi, ale na jedno podívání to ušlo.