Srdce vojáka

Mládenec Fjodor Zemskov je povolán k nástupu na vojnu. Je pro něj nevýslovně těžké, rozloučit se domovem, s rodným městem a hlavně s milovanou Toňou... Tak těžké, že se poslední den před odjezdem opije a Toňa se ním pohádá. Během večera se však oba znovu náhoudou setkají a chtějí si promluvit. Feďa usadí svou milou na okraj balkónu, nešťastnou náhodou ji ale při pokusu o polibek shodí dolů. V náručí ji pak odnáší do nemocnice a celou noc prostojí venku v dešti, aniž by se dozvěděl něco víc, než je její stav je velice vážný. Ráno odjíždí a jeho trápení pokračuje - vojenský život mu nesvědčí, je drzý a neukázněný. Tím spíše, že postrádá jakouloliv zprávu z domova - jeho dopisy Toně se vracejí s poznámkou "adresát neznámý" a ani jeho rodina neví, co se děvčetem stalo. Žije vůbec? Jednoho letního dne se Fjodor vracel z vycházky, když zahlédl v okně jednoho domu požár. Bez váhání vylezl po okapu do druhého patra a z ohně vynesl ženu s ochrnutýma nohama. Byla to manželka jednoho z jeho nadřízených a Fjodor byl za svůj čin odměněn pochvalou před nastoupenou jednotkou. Součástí velitelova poděkování byla i žádost, může-li pro mladého vojáka něco udělat. Feďa si konečně dodal odvahy a s těžkým srdcem vypověděl majorovi svůj příběh. Ten ho ujistil, že udělá, co bude moct - a opravdu...po několika dnech byl Feďa povolán do jeho kanceláře, kde stála Toňa - živá a zdravá! Po svém vyléčení se sice na Fjodora natolik hněvala, že se raději odstěhovala z města, ale v koutku duše přesto cítila, že ho stále miluje. S radostí přijala jeho upřímné omluvy a slíbila na něj počkat. A Fjodor? Z divokého flákače se obratem ruky stal vzorný voják a komsomolec a jeho srdce se naplnilo láskou a radostí.