Vojna a mír

Na rozdíl od svého předhodnotitele jsem literární předlohu četl a viděl ruskou (sovětskou) verzi Sergeje Bondarčuka z roku 1965 a i když je tohle zpracování výborně obsazené a určitě hodně dobré, musím přiznat, že pro mne je Bondarčukovo dílo určitě lepší i když ne o mnoho. Má totiž už ze své přirozenosti to, co téhle verzi chybí. Sergej Bondarčuk, Ljudmila Saveljeva, Vjačeslav Tichonov a Oleg Tabakov tomu dali to, co se v Hollywoodu ani za všechny peníze nedá najít a obstarat. A myslím, že pan Tolstoj by v tomto byl se mnou zajedno. Je to ale pouze můj dojem a můj názor.

Jako první jsem viděla ve Vidorově režii toto zpracování a postavy a jejich herecké ztvárnění mě nadchly. Pochopitelně se sice americké a ruské zpracování liší svým pojetím a přístupem - protože rusové mají tak trochu větší a možná i po právu lepší vztah ke svým spisovatelům, a již dávno minulým dějinám (- viz Bondarčukova režie, v tomto případě bych brala na úkor spádu kameru a její předlouhé záběry do stepi, nebo na břízy,) ale každý z těhto dvou velkolepých filmů mě zaujal a u mne je u obou vysoké hodnocení....

I tahle verze slavného románu L.N. Tolstého je vynikající - má skvělé obsazení a oproti ruskému, hodně popisnému a poněkud těžkopádnému, zpracování z roku 1965 se jeví jako divácky mnohem stravitelnější. Jenže co naplat - M. Ferrer není V. Tichonov ...a bez něj to pro mě prostě není ono.

Patří mezi 501 filmů, které musíte vidět. Nominace na Oscara (1957): Nejlepší kamera, Nejlepší kostými, Nejlepší režie. Filmových adaptací Tolstého nejslavnějšího díla je několik. Rusové natočili Vojnu a mír v roce 1915 a pak ještě v roce 1956 (slavná Bondarčukova), v Evropě pak vznikla v roce 2007 ještě televizní minisérie. Já viděl jen tuto americkou, takže srovnávat nemohu. Na jednu stranu je škoda, že vše bylo v angličtině, včetně všech různých nápisů, což se mi tedy do Moskvy ani trochu nehodilo, na druhou stranu chápu, že to prostě jinak udělat nešlo. Diváci by asi nešli na americký film, kde se mluví rusky. Zkrátit čtyřdílný román do tří hodin také asi nebylo nejsnažší, filmaři se ale s tímto úkolem vypořádali na jedničku a i přes ty nezbytné tři hoďky jsem se ani na chviličku nenudil. Největší prostor byl dán asi Pierrovi, který byl zobrazen až moc kladně, aspoň bylo komu fandit a koho obdivovat. Doporučuji všem, dobrá pomůcka pro lenochy, kterým se nechce číst povinnou školní četbu, také jsem to tak na maturitu dělal...