Vrah Dmitrij Karamazov

"Vrah Dimitrij Karamazov", když se tento německý film objevil v našich biografech, bylo sice jen malé možství díváků, ale bylo, a ti mohli srovnat toto Dostojevského dílo v ruském divadelním provedení s tímto filmem. V Československu krátce před uvedením filmu pohostinsky vystupovalo moskevské divadlo právě s tímto kusem. Ale teď o velkém německém uměleckém filmu v ruském stylu, vyrobeným Fjodorem Ocepem, který byl nejen scenarista ale zároveň i režisér. Tak ten bohužel čerpal jen povrchně z Dostojevského motivu a buď úmyslně nebo bezděčně zapomínal na vyjádření ruské duše. Dimitrije diváků podal s obvyklým zdarem Fritz Kortner, který prakticky neopustil ani na okamžik scénu a byl ústřední postavou celého filmu. Jako ruský důstojník prosil svého otce o svůj dědický podíl, aby mohl složit kauci a oženit se. Ale stařec potřeboval peníze pro svou Grušenku, která mu zpříjemňovala předstíranou láskou poslední chvíle života. Dimitrij, který chtěl zabránit styku svého otce s Grušenkou, se do ní zamiloval a zapomínal proto na svoji nevěstu. Zanevřel na svého otce, vyhrožuje mu zabitím a byl křivě obviněn z vraždy. Je odsouzen do vyhnanství na Sibiři, kam jej doprovází i Grušenka, jejíž nepokojné srdce nalezlo konečně uklidnění. Ve filmu ji představovala Anna Stenová, vynikající herečka, nicméně jako představitelka ruského typu naprosto nepochopitelná. Její chlad odňal nejsilnějším scénám bezprostřední působivost. Dostojevského ruská Grušeňka je zde poněkud neruská. Snad celému filmu scházelo jen jediné: ruské slovo. Filmu nechyběly ani napínavé scény s Fritzem Raspem v úloze zlosyna. Starý Karamazov byl velmi opravdově zahrán Maxem Pohlem.