Bílá oblaka

Ladislav Helge je mistr filmového psychologického dramatu, přesto mě příběh zklamal. Je příliš zdlouhavý, putování partyzána s dívkou je nekonečné. Vliv na můj názor může mít i moje mínění na povstání SNP za pět minut dvanáct. Ruská armáda stála před Varšavou a přes řeku sledovala několik dnů Varšavské povstání a jak němečtí okupanti vraždí polské členy povstalecké armády řízené z Londýna, a to vše v rámci poválečného vypořádání a dalšího vlivu komunistů v Polsku. Slovenští kolaboranti se vzpamatovali a každý po válce byl zasloužilý partyzán. Z filmu si odnesu krásné záběry Tater a ruštinu Vlado Müllera.

Film jsem viděl v dětství a od těch let snad nikde nebyl uveden, děj si již nepamatuji,ale odehrává se to za 2. světové války a myslím,že jsem si jako dětská duše dost poplakal

Nuda až na komín. Zpočátku ne, ale pak je to děs. Tu malou čarodějnici vyhrabali kde? Jestli měl závěr vyvolat lítost, tak u mne to nevyšlo, a dobře tak. Takže dávám plusy za začátek, pak jednu silnější scénu a za tu krajinu. To je vše.

Další ze smutných příběhu odehrávajícíse za druhé světové války. Generace lidí, která ji zažila už postupně mizí. Tento příběh je téměř uváděn jako pohádka. Je však ve své podstatě drsný a krutý. Takový, jakým byl válečný konflikt. Film jště "okouzluje" panorama Tater. Hlavní hrdinové se na čas setkají a stráví spolu několik měsíců plného napětí a nutné odvahy. Konec války je nadosah, ale ne všuchni se jej dožijí.