Bílá paní

Podle mého názoru je to nejlepší satirická komedie v historii naší kinematografie. Úžasný herecký koncert osobností kalibru Brodského, Hrušínského, Kopeckého, Vosky, Bohdalové, Prachaře a řady dalších pod taktovkou Zdeňka Podskalského, který mohl asi vzniknout jedině ve druhé polovině 60. let kdy velmi smutná éra nabídla jediné otevřené okénko pro podobné projekty. Ale nade všechnu brilantní situační a hlavně konverzační komiku z toho nastaveného zrcadla "radostnému" životu v socialismu asi starší ročníky mírně (spíš víc než mírně) mrazí. Bohužel velká většina diváků mladších 40 let asi nemůže tento filmový klenot patřičně docenit protože jim satirické šlehy logicky zůstávají poněkud cizí. Jedinou hvězdičku musím ubrat za nedorazy v práci skriptu Jako příklad poslouží třeba scéna kdy Vlastimil Brodský sleduje při návratu z hospody mokré stopy paní Perchty. V prvním záběru bere do ruky jednu halapartnu, ve druhém záběru má v ruce úplně jinou halapartnu a v dalším záběru při vstupu do ložnice drží v ruce opět původní halapartnu. To jsou ovšem marginálie, které drtivá většina diváků ani nezaregistruje a filmu v jeho kvalitě nijak neubírají. Jestliže existuje nějaká "klenotnice" české či československé kinematografie tento film do ní podle mého soudu bezesporu patří.

Na svou dobu v něčem "odvážná" komedie o tom, co všechno může způsobit v malém městečku záhadné zjevení, ale krom pár vtipů nic moc.

Spisovatele Karla Michala zná dnes už jen málokdo, povídku Jak Pupenec ke štěstí přišel, která posloužila jako předloha, tím méně. To jen svědčí o genialitě Zdeňka Podskalského, s jakou se zhostil tohoto filmařského úkolu. Irena Kačírková hrála v poměrně málo filmech, které dnes stojí za pozornost, o to více můžeme být rádi, že si její osobnost můžeme v Bílé paní vychutnat. A to přesto, že její úkol byl zde poměrně sporý - jen aby tam byla, aby byla půvabná a obestřena tajemstvím, což se podařilo dokonale. Ostatní herci hráli typy známé i z jiných filmů, přesto zde nepůsobí obehraně (například Miloš Kopecký opět jako vypočítavý padouch, Jiřina Bohdalová opět jako jednoduchá žena z lidu). Excelují i herci v epizodních rolích (třeba Darja Hajská). Svým způsobem je ten film strašně zpolitizovaný. Od začátku do konce padají hlášky, které pranýřují tehdejší režim. Což je na rok 1965 velmi odvážné. Přesto je to od začátku do konce neskutečně vtipné.

U hodně satirických filmů, které byly natočený v 60. letech,se dnes diváci pozastavují nad tím, že byly satiry namířeny protikomunisticky a něco naznačovaly, že je v našem státě něco prohnilého.Vemte si to tak, je to tak.Režiséři si dovolili natočit ve strašný době,něco, a nevěděli, jestli konec života nestráví na výměnku někde v gulagu.Ale přeci i s oprátkou na krku se takových filmů natočilo více. Některé,jsme viděli a aby se nepoškodily necitelným zacházením, schovaly se do tlustého trezoru. Na některé jsme si museli natočit budíka na pozdější dobu.A nyní se ptám: Občánku,a co teď?Dnes není doba alespoň na pranýřování ve filmu, k poměrům co se děje dnes ve státě dánském? Též je pravda ta, že se více filmů ztratilo, nebo i skartovalo hned po revoluci. Ne, odpovídám ne.Dnes budeme točit Ordinace a Ulici a když budeme hodný, podíváme se po dvacátý ráz na večerníček M.A.S.H. A jestli se někdo chytá za hlavu, že se někdo zbláznil,neboj se: vždyť jde jenom o satiru..?