Výkřik v tichu

Jak přežít dětství a nezbláznit se... Odlehlé farmy v lánech zrajícího obilí jsou téměř vždy důvodně podezřelé ze skrývání šílených obyvatel - potud Terry Gilliam... k tomu Tornatoreho nostalgie dětství v magických obrazech, hudba, která až bolí a tragická nedorozumění uhnětená ze strachu, hanby a fantazie podle Philipa Ridleyho... Uhrančivá podívaná s mladým Mortensenem, který má s pravděpodobností, rovnající se jistotě, jiné zuby, než tenkját... asi si je nechal vylepšit v Roklince :-).

Velmi drsný film v ponurém prostředí - pouštět když venku svítí sluníčko.

Ať se snažím sebevíc, nejde mi to. Nemůžu ho dostat z hlavy. Je tam, pevně zabudován, jako by snad už pár let a přitom teprve od včera. Dech beroucí vizuál, příběh plný utrpení. Zároveň čistý a nevinný, jako pohled malého hrdiny. Hozen po hlavě do života dospělých, kteří se jen starají o sebe a na to ostatní kašlou. Smutné, kruté, vynikající. Na víc nemám slov, snad až někdy jindy.