Bouřlivák

Tokio roku 1957: Svět neonů, kterým hýbe jazz, ale i jakuza, talent i nezkrotný temperament. Rolí osudem zkoušeného zpívajícího bubeníka v tomto snímku se do srdcí japonských fanynek poprvé nesmazatelně vryl jeden z největších idolů poválečného Japonska (kromě herce též básník, zpěvák, konferenciér, ale i model nebo jachtař) Ishihara Yūjirō (1934 – 1987). Z hlediska formy se jedná o hudební film s jakuzáckou tématikou, není proto překvapením, že za jeho režiséra byl vybrán japonský specialista na muzikály a jakuzácký žánr, Inoue Umecugu. Úspěch filmu byl tak veliký, že se dočkal hned několika remaků, které točil rovněž Inoue. Prvním byl hongkongský snímek Cing ceon gu wong (Král bubeníků, 1967) a v osmdesátých letech japonský film nazvaný opětovně Araši wo jobu otoko (1983). Eigasai