Výslech

Další filmový zářez pojednávající o praktikách tajných služeb za stalinistické doby během výslechu ve snaze donutit vězně k přiznání smyšleného činu. Tentokrát počin polský, mající mimo jiné stejný osud jako mnohé české z oné doby, se hrdě může svým antikomunistickým vyzněním zařadit vedle francouzského z roku 1970 ‘Doznání’ a českého z roku 1990 ‘Jen o rodinných záležitostech’. Je jen jeden rozdíl. Polští tvůrci se zaměřili na vězení ženské a s tím i na přirozené sounáležitosti, jako je například těhotenství, porod a odebrání dítěte. Jinak je děj obsahově naprosto stejný. Protože se jedná o ženy, krapet to českým divákům připomene i český čtyřdílný seriál z roku 1992 ‘ Přítelkyně z domu smutku’, ale to je proti tomuto filmu hodně slabý odvar. Česko mělo StB, Polsko UB, což znamená Urzad Bezpieczeństwa (Úřad bezpečnosti). Ve snaze potlačit politické oponenty se, stejně jako v Československu StB, uchylovala k teroru, zastrašování, případně i mučení nebo likvidaci občanů. A o tom tento vskutku děsivý film je. Režisér snímku Ryszard Bugajski měl z toho, stejně jako mnozí jeho čeští kolegové, ohromný problém a vlivem toho byl nucen emigrovat. Poláci mohli snímek vidět až po pádu železné opony. Máme spolu, co se týče této doby, hodně společné. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré.

Jedna hádka s manželem po estrádním vystoupení, nějaká ta sklenička s neznámými muži a Tonia se probouzí nejen s kocovinou, ale i ve vězení. Píše se rok 1952 a začíná jeden nekonečný a nekončící deptající výslech, ponižování, týraní…. „ Ani vy sami nevěříte všem těm hovadinám co tvrdíte.“ Film měl premiéru až 7 let po svém vzniku a přestože na festivalech měl velký úspěch (ceny získávala i naprosto fantastická Krystyna Janda) skoro nikdo ho nezná. Chyba !