Vysoké podpatky

Víím, že jde o film guru španělského filmu, ale připadal mi celkovou atmosférou spíše jako film některého z filmařů francouzské školy, či italské filmové školy 50. let minulého století. Mimo jiné jde o docela nesmyslnou story, jakýsi příběh o komplikovaných vztazích a zločinu,o matce a dceři, který je jen obtížně uvěřitelný.

nudné, neforemné skoro až nezáživné jsou vysoké podpatky; jako by to snad ani nebyl almodovar. vysokým podpatkům zcela jasně chybí spád, rytmus i dynamika a herecké výkony, transky, neotřelý námět ani energie celého zúčastněného štábu už to v konečném souhrnu zachránit nemohou. Snímek vysoké podpatky se proto dostává jen mezi nejslabší díla ze střední třídy dějin světové kinematografie a to je na veličinu almodovarova typu žalostně málo.

Vztah matky a dcery nebývá jednoduchý a mnohdy se v něm objevují všelijaká temná zákoutí a šrámy, léčené až s odstupem let (a někdy vůbec). Tento film je cenný, že zahnal vztah obou žen do krajnosti, přidal k tomu Almódovarovy bizarnosti, poutavé vypravěčství a vypiplanou výtvarnou stránku. Není to nejlepší Almódovarův film, z velké části jen konverzační drama, ale duše se dokáže dotknout a člověka přimět k zamyšlení.

Musím uznat, že Almodovar umí škokovat. Tento film se mi zdál trochu ospalý.Jistě, vztah mezi dcerou a matkou, příliš událostí najednou, vražda a smrtelná nemoc.Trochu mi dělalo problém, co vlastně sleduju. Nezapomněl na travestity. Almodovarovy filmy jsou prostě zvláštní, ale tomuto filmu chybělo jiskření,neumím to přesně popsat, trochu jsem nudil.