Čarodějnice a lovec

Nebylo to úplně špatný,hodně mě bavilo to postapokalyptické prostředí,herecké výkony trochu slabší ale mě to pobavilo.

a přiměřeně vrstvený postapo příběh, jehož strhující podání mi v leckterých momentech připadá jako vytažené z AI imaginace. Konečně někomu došlo, že úspěch filmu nezávisí na dokonalosti počítačových efektů, ale na dojmu. Z hlediska melodramatického v něm vidím kvalitativně vyšší stupeň ztvárnění; ani bych se nedivil, kdyby se Ztracené kraje staly kultovním snímkem, který konečně zarazí lavinu precizní, vypiplané, leč sterilní CGI. Zacílení dramaturgie filmu podle mě potvrzuje i fakt, že poměrně logicky provázaný příběh v leckterých místech úplně okatě rezignuje na racionalitu a všechny síly věnuje scénické impresi, což ne každému musí vyhovovat. Čarodejnice Jovovichová jako persona, jejíž oči viděly příliš mnoho, dostala od scénáře poměrně těsně vymezené výrazové portfolio, a přesto bych řekl že v jeho rámci podala skvělý výkon, stejně jako královna Okerekeová, která si to také užila. Špetka temného charismatu naopak chyběla spojovacímu prvku v osobě Bautistově, nicméně celek hodnotím vysoko, snad i pro tu naději, že se konečně CGI zmocní i dramaturgové, ne jen scénáristé.