Bouřlivák

"Bouřlivák" - německý film "Bouřlivák" byl druhý Berlin-film režiséra Johannesa Meyera uváděný krátce po berlinské premiéře v našich biografech. Jedná se o svěže nanesenou společenskou komedii dvou bouřliváckých srdcí, která bojují o nadvládu jednoho nad druhým a mezi něž vstoupí rozvážné srdce mladého klasicky vzdělaného učence. Samostatná, trochu svéhlavá neteř vedoucího ředitele leteckých továren, energický, hlučný, dětsky přímý a ve svých citech i v životě poněkud jednostranný konstrukční inženýr a jemný profesor kulturní historie, toť onen milostný trojúhelník, jehož různorodost poskytla režisérovi vděčnou příležitost zahledět se hlouběji do lidských duší, byť i jen v rámci vcelku nenáročné situační veselohry. Pod zábavným povrchem této moderní komedie divák dobře vycítil jemnou kritiku každé povahové jednostrannosti, ať již technického či klasického směru.Bylo na snadě, že forma společenské veselohry nechtěla a také nemohla řešit nějaký vážný problém životní filosofie. Scénáristé se zde spokojili jen s lehkým nahozením a bylo na divákovi, aby se sám s ním popasoval po svém. Scénáristické pojetí hlavních postav předem již určilo, že souboj tří srdcí musí vyhrát na plátně sebejistý pilot a šéfkonstruktér. Avšak morálním vítězem přece jen zůstává jemný a gentlemanský taktní vědec, za což si ovšem nic nekoupil.Konečná scéna, v níž profesor Lossen (Werner Hinz) řekl bez obalu sokovi (Volker von Collande) své mínění o jeho sobeckosti a bezohlednosti tak pádně, že sám jeho soupeř v lásce se pokládá za poraženého, bylo kabinetní ukázkou přesvědčivého hereckého projevu a vnitřní vyvrcholení celého filmu. Ovšem nic to nemění na faktu, že s pěknou Leny Marenbachovou si bude užívat pilot. Marenbachová byla nejen oduševnělá v závěrečných scénách milostné reminiscence, ale také nalezla pod režisérským vedením komorní tón, který předznamenával všem svým dosavadním pracím režisér a zároveň i psycholog Johannes Meyer. V menších, ale stejně výrazných rolích mohli diváci vidět Käthe Haackovou, Gretu Schröderovou, Reginalda. Pasche, Heinricha Marlowa a jiné.Málem jsem zapoměl ještě vyzvednout čtveřici bodrých služebmých duchů na venkovském zámečku s výtečným smyslem pro lidový humor představují Ellen Hilleová, Vera Complojerová, Beppo Brem a Josef Eichheim. K prostředí dobře přiléhá hudba Franka Fuxe s vracejícím se písňovým motivem, výtečná kamera Karla Hasselmanna a slohová výprava tří architektů přispívají svým dílem k velmi dobré úrovni celku.