Xanadu

Hudební fantasy s diskotékovou tématikou, které se bohužel podařilo něco co málokomu. Zatímco při prvním uvedení do kin se setkal se smíšenými ohlasy, soundtrack k filmu s písněmi od ELO a Olivie Newton-John se stal naprostou bombou v hitparádách i na diskotékách. A tak zatímco děj byl popisován jako „hloupý“ a „nesmyslný“, a to i kupodivu vlivem nevýrazných hereckých výkonů, soundtrack byl považován za nejsilnější stránku filmu, ve kterém se povětšinou chválily chytlavé a energické melodie. Doba však pokročila a v rámci nostalgie získal film u fanoušků v popkultuře 80. let kultovní status. Spousta speciálních efektů, navíc animované sekvence, hudební dovádění na kolečkových bruslích a mnoho dalšího. Pokud se tedy pomine poněkud hloupý příběh, lze si alespoň užít takříkajíc estrádní zábavu. Každopádně i tak se film celkově stal spíše pozapomenutým a je na diskuzi, je-li tak dobře či nikoliv. Každopádně, jak už bylo zmíněno výše, fanoušci jasno mají.

Jeden z recenzentů přede mnou ohodnotil Xanadu deseti body s tím, že je dává za ústřední píseň... Takové komentáře přímo nesnáším a jsou vhodné tak akorát k vymazání. Jenže tenhle má vlastně pravdu. Producent filmu angažoval Olivii Newton John do hlavní role, protože tušil že jeho dílko pozvedne. A nemýlil se. Divák se na křehkou blondýnku těší v každé scéně a když na konci filmu v roztančené scéně "vlétne" na pódium a spustí: "A place where nobody dared to go..." rozzáří muzikál, jako letní slunce oblohu. Na opačném konci mé přízně se choulí představitel hlavní role Michael Beck, který vypadá spíše, jako kluk od vedle a k charizmatické Olivii se vůbec nehodí. Do poloviny filmu jsem čekal, jestli nepřijde někdo jiný, ale nestalo se. Oproti Johnu Travoltovi, který v Pomádě k Newton-John parádně pasoval, tedy změna k horšímu. Není náhoda, že Michael Beck později ve své kariéře už jen "vymetl" pár podřadných televizních filmů... A teď zase pro změnu pochvala. Třetí do party Gene Kelly se v Xanadu vrátil na stará kolena (68) k žánru, ve kterém exceloval za mlada a opět nezklamal. Po pravdě kolik jste v životě viděli sedmdesátníků jezdit na kolečkových bruslích... Závěrem o filmu. Film je o ničem. Ale to je drtivá většina muzikálů. Například Pomáda je úplně přiblblá. Míru úspěchu, či neúspěchu u muzikálu určuje kvalita hudby. Xanadu není "natřískaný" hity, jako třeba Pomáda, ale pár milých songů a jeden megahit se v něm najde. U mě tedy za šest puntíků. Bez Olivie by byly čtyři...

Svým způsobem zvláštní film, který Vás buď okouzlí anebo ho zatratíte. Je mi zkrátka jasný, že tenhle tak trochu z řady vybočující hudební film asi neosloví úplně každého, ale zkuste mu dát šanci. Pokud se dokážete naladit na vlnu tohoto snímku odmění se Vám dobrým zážitkem, pokud ne, nemusí ho dokoukat do konce, já Vás nenutím.

Když jsem tenhle muzikál viděl poprvé což už je asi tak dvacet let, tak jsem okamžitě sháněl soundtrack. Kapela ELO je kouzelná ahlavní představitelky taky:-)