Trosky jednoho filmu

(…) Dvě decky mizerné vodky… po cestě… v lese, beze svědků, na dva doušky (…) Nesmírný jas a radost… všechno je mi jasný a sláva a fuk, trvá to půl hodiny, načež se široký úhel cinemascopického 35mm ekránu počíná úžit na film 16mm, dosud v barvě, ale všichni NEPŘÍTOMNÍ víme, co a jak se končí. Končí se na 8 milimetrech, nanejvýš 12 políček za vteřinu, obraz hasne, pak studna… Strukturální film-troska, inspirovaný úryvkem deníkového textu Daniela Hradeckého a vystavěný z fragmentů nepřítomné paměti, kterou nahrazuje filmové médium. Psychofyzický experiment ohledávající tvůrčí limity Ježkova subjektu jak při výstupu do světla asketického osvícení ve vysokých horách, tak zejména při sestupu do pekla ne-paměti během těžkých alkoholových intoxikací. Degradace formy, degradace myšlení, degradace tvůrčího záměru ve snaze uchopit (a pochopit) fenomény abstinence i závislosti. Přípravný projekt pro rozsáhlejší kolektivní dílo. Jak svědčit o sebezničení a zároveň přežít? MFDF Ji.hlava