Superman

Hned v začátku filmu při spatření pejska s komunisticky rudou plachetkou jsem pojal vážné podezření, že se dívám na nějaký laciný bollywoodský klon. Jenže, k mému zděšení, ono to gradovalo. Ten infantilní středo- a východoasijský akcent z filmu úplně cáká! K tomu všemu - nejen vzhled, nejen chování, ale i řeč těla Supermana jasně prozrazuje co je to za mamánka. Soudobé generace už to patrně nevnímají. O nějaké logice raději nemluvit, ta se asi u dnešního obecenstva mlčky neočekává. Střihová práce? Jedním slovem hrůza. V momentu vzpírání obludné nohy jsem si říkal: to už snad nemůže nikdo myslet vážně! Jenže to jsem netušil, že o chvíli později utrpím šok sledováním srdceryvné záchrany veverky. (Že o něco později padají celé bloky mrakodrapů a v nich nepochybně zařvou tisíce lidí, film absolutně neřeší.) Tím pro mě celý tento barvičkami hýřící paskvil definitivně spadl do kategorie dětských fantasmatlanic. Ve spojitosti s absencí jakékoli(!) sympatické postavy a trapně povinnou kvótou diverzity, se tomu šlo už jedině smát. Ne, spíš plakat, když autoři v absurdně eskalované míře svého aktivismu (patrně nechtěně) zatnuli sekeru do nesmírně bolavého a tragického Izraelsko-Palestinského problému. Ó ano, velký projekt, a ještě větší zklamání. Dílo přesně poplatné dnešní zkažené, odchýlené a vnitřně prázdné době.