Venku je pekelná zima a kdo nemusí vytáhnout paty, zůstal dneska doma. Den je slunečný a krátký a vypadá to, že se toho stejně moc nedá stihnout. Takový mráz v rybářské vesnici kdesi na skotském pobřeží nepamatují: zamrzlo dokonce i moře. Jak daleko? Nikdo neví... Fotografka Frances to rozhodně zjišťovat nebude: nestojí o nic víc, než ležet v posteli s peřinou přes hlavu. Jako včera, jako předevčírem - od chvíle, kdy jí po dvou letech utrpení zemřel muž, jehož nepřestává bolestně postrádat. Z tupé nečinnosti Frances nedokáže vytrhnout ani její stará matka Elspeth, která přišla bez pozvání a která dceři svou snahou pomáhat a dojímavou tvrdohlavostí leze na nervy víc než kdykoli dřív. Snad proto, že si začínají být až příliš podobné...
Zatímco Frances si s matkou vyrazí na hysterickou a hádavou procházku po zamrzlých pobřežních dunách, její patnáctiletý syn Alex, na kterého toho v poslední době bylo až dost, si do nevytopeného domu pozve dívku, která se mu už dlouho líbí - šestnáctiletou Nitu. Její objetí by pro osamělého sexuálního experimentátora mohlo znamenat bránu do dospělosti. Kluci Tom a Sam si zase vyrazili za školu a teď klepou kosu u chabého ohníčku v pobřežních skalách, vedou řeči a čekají, až budou moci vyrazit domů. Jen stařenky Lily a Chloe nehodlají slevit ze svých pravidelných zvyků: vybírají si jako vždycky v novinách nekrolog, aby si zase zpestřily život nějakým tím pěkným pohřbem. Jejich dnešní cesta na autobusovou zastávku je však trochu zamotaná... Čtyři dvojice, každá jiného věku, každá zapletená do dlouhodobého vztahu, jehož odtažitá nejistota se právě tohoto mrazivého dne může nenápadným přičiněním těch ostatních dvojic proměnit v porozumění. Čtvery dvojice stop v namrzlém sněhu se protínají s osudovou nutností.
Představitel charismatických elegánů z uměleckých snímků a uhlazených zloduchů z akčních filmů - Alan Rickman - se rozhodl debutovat coby filmový režisér látkou, kterou si už zažil na divadle. Komorní drama Sharman MacDonaldové, které Rickman režíroval ve West Yorkshire Playhouse v Leedsu a pak v londýnském Almeida Theatre, se jakoby zázrakem (nebo kouzlem dokonalé promyšlenosti) přizpůsobilo filmovému médiu. To, že jde vlastně o znamenitě zfilmované divadlo, vám sotva přijde na mysl. Snímek nezapře svou zakotvenost v poutavě rozehraných dialozích, malebná krajina skotského Fife, kde se natáčelo, však tvoří sama o sobě výsostně filmový exteriér. A znamenitě vybraných osm hlavních (a vlastně jediných) představitelů dokonale pochopilo, co po nich Rickman chce. Luxusní je ovšem obsazení Emmy Thompsonové a její matky, vynikající divadelní a filmové herečky Phyllidy Lawové (sešly se předtím už ve filmech Emmina ex-manžela Kennetha Branagha Petrovi přátelé a Mnoho povyku pro nic), ostatní však jejich sehrané profesionální uvolněnosti nezůstávají nic dlužni.
Rickmanovi se v Zimním hostovi podařilo něco podobného jako předtím Thompsonové coby scenáristce v Rozumu a citu: přirozenost a jemná britská kultivovanost vyprávění vychází z nekřiklavé rafinované stylizovanosti. Divadlo, film, život - a není to jedno? Rickmanův snímek prostě působí nejen jako úlevný odpočinek od perfektně jednoduchých hollywoodských prefabrikátů, ale jako nenápadná bravurní samozřejmost, která se dokonale obhájí sama o sobě. Nebojte se proto Zimnímu hostovi otevřít dveře dokořán...
Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema
