Zlaté dno

Pan papírník Putička je z rodu pracovitých Hadimršků a Ducháčků. Nevydrží bez práce, ač na vejminku, dva zabezpečení synové. Nedá mu to a dá se do holportu se sympatickou majitelkou papírnictví, kde jí zvedne v krámě obrat a sukně pro svého syna.

Děti doženou svojí starostlivostí svého tátu, k tomu, že zanechá svého obchodu a na penzi jen odpočívá. Ale člověk, který celý život poctivě pracuje si říci nedá, najde si novou ženu, zrenovuje v úspěšně prosperující obchod a dokonce ještě zaměstná své děti, kteří přišly o práci...

Excelentní scéna s žehlicím prknem /27/ se nedá zapomenout. Ne tak celý film, kde nebylo panu Burianovi dáno rozvinout plně komediální talent. Snímek jej spíše vážnějším zamyšlením nad hodnotami života dvou generací. Přesto se velkému komikovi povedlo do snímku pár svých věciček propašovat. Za to dávám plusy. Jinak je to vcelku průměrný film.

Přes skutečnost, že Vlsta Burian všechny přehrál, dokonce i Marvana, nelze filmu upřít, že vytvořil s málem prostředku slušný film. Z dnešního pohledu mi poněkud vadila jakási přesladká idealizace živnostenského podnikáni. Kouzelné byly také menší i větši dětičky školního věku.