Zlatí úhoři

Včera jsem byl na divadelním představením divadla ROKOKO Zlatí úhoři. Četl jsem knihu, viděl televizní film Karla Kachyni, tak jsem byl natěšený. Samozřejmě možnosti divadelní inscenace jsou omezené i při režii Arnošta Goldflama, ale trochu jsem byl zklamaný. Vysoko hodnotím herecký výkon Jana Vlasáka, svého oblíbeného herce. Setkal jsem se s ním jednou na představení Krále Oidipa v Divadle na Vinohradech. Krčili jsme se na balkoně vedle sebe (málo místa pro naše dlouhé nohy). Bezprostřední a sympatický člověk, který i se mnou prohodil pár slov.

Vím, že mě ostatní budou nenávidět, ale film na mě působí podobně jako Smrt krásných srnců (jasně, O. Pavel). Ano, z uměleckého hlediska mu asi nelze nic moc vytknout, ale je v podstatě tak vážný, "hluboký", že na to nestačím - ne že bych ho nechápal, prostě se mi nelíbí.

Ba, vše co je krásné je třeba zabít a sežrat. Ryby, ryby, ryby, celý film jen ryby. Ryby bez děje, bez ničeho. Ono, je to krásně poetické, hlavně když klučina tu rybu zabíjí. To je poezie!! Tento „film“ nemá děj, nemá humor, nemá nic. Snad jen trochu té poetiky, zbytek je to nekoukání. Velcí herci pronesou jen pár vět a tím to zvadlo. Nu, každému co jeho jest a pokud se tohle někomu líbí, budiž mu přáno, ať si film pouští stále dokola. U mne je definitivně pohřben. A to nebudu rozebírat konec (útěk Rozvědčíka), kdy se začne něco dít a do toho je naprosto příšerná hudba. 201501088122/8305

Působivé zpracování vynikající předlohy Oty Pavla - co dodat??? Snad jenom Vladimír Menšík (ač jinak herec par excellence) mi tady moc neseděl. Rudolf Hrušínský si tu skvěle nacvičil roli převozníka Proška a také malý Martin Mikuláš obstál na jedničku. Poetická režie Karla Kachyni dodává filmu jemnně melancholický nádech, za kterým se ale skrývá hrůza a děs z válečného řádění nacistického holocaustu.