Zloději mýdla

Ačkoli podobnost názvu tohoto snímku s titulem slavného neorealistického opusu Zloději kol je značná (český překlad bohužel nemůže postihnout fonetickou podobnost originálů Ladri di biciclette a Ladri di saponette), nejsou Zloději mýdla jeho parodií, nýbrž inteligentní satirickou komedií s poněkud hořkým podtextem. jde v ní totiž o konfrontaci života současné a poválečné italské rodiny, její etiky a kulturnosti. Film je rafinovaně mnohovrstevnatý: tvůrce s gustem dovádí mnohdy fádně používaný princip „filmu ve filmu" ad absurdum.. Podobně jako v Allenově hořké komedii Purpurová růže z Káhiry dojde i zde k prolínáni postav: aktéři černobílého filmu se dostávají do barevných reklam a naopak. Autor Maurizio Nichetti si navíc s chutí zahrál hned dvě postavy: sám sebe, to jest režiséra, a neorealistického hrdinu Antonia. Na XVI. MFF v Moskvě 1989 získali Zloději mýdla Hlavní cenu Zlatého Georgije. Autor/Zdroj: /Filmový přehled