Ztracená tvář

Povídka Ztracená tvář vyšla poprvé v útlém sborníku povídek Josefa Nesvatby nazvaném Einsteinův mozek v roce 1960. Scenáristé si ovšem příběh doktora Bartoše značně upravili. Ve skutečnosti (tedy v povídkové skutečnosti) se seznamujeme s hlavním hrdinou v době, kdy už vše končí a on se, pronásledován policií a po zuby ozbrojen, zabarikádoval na kůru jednoho nejmenovaného pražského chrámu. Ví, že je jen otázkou času, než ho dostanou: „Psal. Nebránil se tu, protože by chtěl utéci nebo zahájit převrat. Bránil posledné hodiny svého života před sebevraždou, protože chtěl napsat svědectví. Traktát o vlastnostech člověka.“ A tady začíná jeho vlastní vyprávění o tom, co se mu přihodilo. Úspěšná operace přenešení nové tváře Kráječovi stejně jako ve filmu, přitom se navíc dozvíme jak přišel páter Hopsasa ke své přezdívce a proč byl vlastně vybrán za oběť. Poté se ale Bartoš stěhuje do Vídně a pomocí peněz za operaci získává práci na klinice profesora Kirchenbrucha. Zamiluje se do jeho dcery Narcissy a po necelém půl roce jsou zásnuby. V den zásnub ho vyhledá ve Vídni Marion s žádostí o pomoc – vysvětlí mu jak se Kráječ-Hopsasa proměnil a vysloví obavy, že by je mohl všechny udat policii. Bartoš ji zapudí a jde na večírek, zde film opět sleduje literární předlohu: druhý den ráno následuje scéna na klinice v níž ho profesor, který se dozvěděl odkud pochází Bartošovo bohatství, vyhodí. Bartoš unikne pomocí finty s nebožtíkem a v nouzi ho napadne schovat se ke kolegovi z kliniky, mladému chudému lékaři z Krakowa jménem Rosen. Ten nakonec přišije Bartošovi Kráječovu tvář, přitom se původní tvář rozpadne. Když nikde se svou novou tváří nenajde práci a dojdou mu peníze, skončí Bartoš na ulici. Řekne si, že by mohl své štěstí zkusit v podsvětí. Cítí přitom, že ustupuje, že vyhoví své tváři. Zajde do hospody s nevalnou pověstí, tam se strhne rvačka a on jako lékař poskytne pomoc jednomu pobodanému. Z něho se vyklube německý nacistický náčelník, který přišel spolu se svými kumpány prosazovat nacismus do Rakouska (jak víme, vše se odehrává ve třicátých létech, což je doba nástupu fašismu a předvečer druhé světové války). Tak se stává Bartoš lékařem SA. Krátce potom Hitler zabral Rakousko a Bartoš má najednou moc, kterou nikdy předtím nezažil. Aniž by to měl předtím v úmyslu, pomstí se Kirchenbruchovi, který je žid a nakonec zapudí i Rosena, který, rovněž žid, přijde prosit o pomoc. Rosen potom spáchá sebevraždu, zatímco Bartošova hvězda stoupá, protože jeho rozhovor s Rosenem nacisté odposlechli a má odteď jejich naprostou důvěru. Nakonec ho pošlou s tajným úkolem do ještě svobodné Prahy. Má v Čechách zlikvidovat jednoho „nepřítele říše“. Místo toho hledá Kráječe-Hopsasu, ale ani jeho, ani Marion na starém místě nenajde. Smířen už s tím, že jeho tvář z něj nakonec udělá vraha, jde za nacistickým pohlavárem aby se ujal svého vražedného poslání... Úplný konec tu sice neprozradím, ale zato vám mohu říct, že povídka je psána úsporným, čtivým stylem a ke všemu, co jsem tu tak upoceně popsal, stačilo panu Nesvadbovi 20 stránek.