Zvoník u Matky boží

Tohle je opravdu skvělé filmové zpracování slavného románu Victora Huga. Základem je vynikající scénář Jacquese Preverta a luxusní nadstavbou je herecký koncert, který předvedli Gina Lollobrogida a především Anthony Quinn v roli Quasimoda (podle mého názoru vedle Zorby jeho nejlepší výkon vůbec). Mimořádný dojem pak dotváří báječná výprava a své si odvedli i herci ve vedlejších rolích. Tuto filmovou klasiku nelze než vřele doporučit, protože je to opravdu nezapomenutelný zážitek.

I když Anthony Quinn podává skvělý výkon, Charles Laughton je jenom jeden. Na tom se ale shoduje většina respondentů. Přínos filmu Jeana Delannoye je velkolepý spektápl, výpravná barevná podívaná ve formátu Cinemascope, což už je dne přežitá záležitost.

Režisér Jean Delannoy si dal v padesátých letech úkol tvořit velkolepé historické podívané v barvách. Ty barvy už nám trochu vybledly, zůstává jen přemrštěný makeup Giny Lollobrigidy, který je mnohem výraznější než její herecký výkon, v čemž souhlasím s jedním z předchozích příspěvků. Zahraniční weby se mírně liší v informacích, nakolik je to studiová práce a nakolik se točilo skutečně uvnitř Notre Dame, každopádně Quasimodovy šplhací eskapády jsou obdivuhodné. Více než ústřední dvojka Lollobrigida-Quinn mě ale víc zaujali francouzští herci v čele s kamenným obličejem Alaina Cunyho.

U nás jsou známé asi čtyři verze, jedna je animovaná a potom se rozhodnout buď koukat na černobílého Charlese Laughtona, nebo na barevnou Ginu Lollobrigidu. Oba filmy jsou rozdílné, americká černobílá verze vyznívá více, konec je romantický a divák dobře usíná, potom je tu asi po 20 letech natočena barevná verze, plná mrtvol, potoky krve, zabitá Esmeralda a když divák film přežije, určitě má špatné sny.Po dalších asi 25 letech je natočen televizní film s Hopkinsem, ale toho jsem neviděl, je si co vybírat...