Žebrácká opera

Film Jiřího Menzela Žebrácká opera je adaptací stejnojmenné divadelní hry Václava Havla, kterou Jiří Menzel uvedl v červnu 1990 i na jevišti Činoherního klubu. Ostatně pro toto divadlo byla nadčasová ironická komedie a totalitních mechanismech napsána (v roce 1972), jenže se tu nesměla hrát. Uskutečnilo se jediné, amatérské představení v roce 1975 v Horních Počernicích. - Známě těma zpracoval už v roce 1728 John Gay, o dvě stě let později Bertolt Brecht. - Lupič Macheath šéfuje části podsvětí. Je solí v očích svému konkurentovi Peachumovi i jeho spojenci, veliteli policie Lockitovi. Zato je milovaným manželem jejich dcer Polly a Lucy. Osudným se mu stane setkání s prostitutkou Jenny, která ho opakovaně vydá "spravedlnosti". Macheathovi nakonec nezbývá než podepsat spolupráci se státní mocí. - Ačkoli je příběh zasazen do domácího prostředí dvacátých let, mohl by se odehrávat kdykoli. Svět Žebrácké opery je světem cynických pletich a podvodů páchaných pod fasádou měšťáckého poklidu a harmonie. Člověk přestává mít lidský rozměr, slova se oddělují od skutečnosti. - Hra má precizní dramatické vyklenutí a dlouhé, hutné monology. Práce Jiřího Menzela spočívala ve zvizuálnění předlohy (letmé odkazy na určité filmy - např. Děti ráje, Kapsáři) a v nutném krácení textu. Scénosled je částečně pozměněn. Atmosféru na pomezí divadla a reality předznamenává kreslená opona pod úvodními titulky. - Spojením Havlova brilantního textu s Menzelovým filmařským uměním vzniklo dílo, které diváka pobaví hravostí i v secesním a groteskovém ladění, okouzlí atmosférou (specifické tónování obrazu, podmanivá hudba, jemná výtvarná stylizace, výborně herecké výkony včetně účasti Jeremyho Ironse) a zaujme inteligentními dialogy. Autor/Zdroj: /Filmový přehled JIŘÍ MENZEL ZFILMOVAL DIVADELNÍ HRU VÁCLAVA HAVLA „Žebráckou operu (1972) jsem psal trochu jako relaxaci po utrpení nad Spiklenci . . . Psal jsem to lehce, uvolněně, s chutí, bez zbytečného spekulováni a nedrcen pocitem, že jde o vše . . . Mám tu hru rád a zdá se mi, že je živá, což mi potvrzuje i její příznivý ohlas mezi přáteli a známými . . ." Václav Havel Ironickou komedii o vlčích poměrech v londýnském podsvětí i v životě společnosti jako takové napsal Angličan John Gay v roce 1728. O dvě stě let později zpracoval téma Bertold Brecht jako jedno z nejpříznačnějších děl svého pojetí epického divadla (tj. divadla, které má vychovávat). Václav Havel vytvořil lehkovážnou a zároveň krutou, brilantně prokombinovanou hříčku o mechanismech totalitního světa, která však má obdivuhodně nadčasovou platnost. Jeho hra vznikla na objednávku Činoherního klubu. Začala se tam hrát až v roce 1990, kdy ji nastudoval režisér Jiří Menzel. V téměř stejném obsazení jako na divadle (doplněném kratičkou účastí oscarové hvězdy Jeremyho Ironse) ji i natočil. Film plný mimořádně rozsáhlých a myšlenkově bohatých textú se nese v menzlovsky hravém duchu. Jako opravdu mistrovské dílo bezesporu splňuje ten nejnáročnější požadavek: uspokojit hloubavé intelektuály i diváky, kteří se chtějí „jen" pobavit. dk Cinema 1991/6/23 Autor/Zdroj: dk/Cinema