"Bismarck", film o železném kancléři. Životopisné filmy následovaly ve svojí oblibě velké postavy minulosti zachycené v životopisných románech, které vábily jak jejich autory, tak čtenáře a následně pak diváky v biografech, kteří dávali přednost soukromým a osobním osudům a také i fantazii i tvůrčí schopnosti spisovatelů a filmařů, kteří si mohli leccos přibásnit, co by zaujalo účastněné a přiblížilo jim tyto velké postavy prostotou nebo tragikou lidských osudů.
Nejvíce takových filmů vznikalo v Říši, velké životopisné filmy, které kreslí tyto dějinné postavy v souvislosti s významnými událostmi kulturních a politických dějin, jak do nich zasáhly. Lze si připomenout pěkný film o Kochovi, nebo film o mládí básníka Fridricha Schillera a bylo by jich ještě dost. Film o jednom z největších německých státníků Bismarckovi, nezachycuje celý jeho život, ba ani ne celou politickou činnost kancléřovu, nýbrž jen ono období, kdy v letech 1862 až 1866 Bismarck jako ministerský předseda pruského krále Viléma I. vybudoval a zpevnil vedoucí postavení Pruska v Německu a připravil tak prohlášení německého císařství ve Versaillích po vítězné válce s Francií 1871.
Od prvé chvíle sleduje státník svou velkou myšlenku: sjednocení Německa. Když již král, unavený věčnými rozpory s mnohomluvným sněmem, chce se vzdát trůnu, neleká se Bismarck konfliktu se sněmem, dvakrát jej rozpouští, prosazuje vojenské reformy, dobývá společně s Rakouskem na Dánsku Šlesvik a Holštýn, pruská vojska porážejí rakouská u Sadové, dochází k jednání o příměří v Mikulově a míru s Rakouskem, míjí několik let, Napoleon III. je poražený a německé císařství se stalo skutkem. Toto období německých dějin je nabito dramatičností, že není třeba k ději filmu nic přidávat a vymýšlet.
Tak má i sám film dramatickou vzestupnou linii, prochází krizemi, vedoucí Bismarckova osobnost prodělává vnitřní otřesy až tragické: když bojuje s neporozuměním a chvěje se v obavách o své velké dílo - tu scéna jednání o příměří s Rakouskem je nejpůsobivější - dává nahlédnout do dvorských intrik a tu a tam prosvětlí vzrušenou dobu klidem intimních scén z rodinného Bismarckova života. Režie Wolfganga Liebeneinera vytvořila tady mohutné a rušné obrazy scén z parlamentě, na bojištích, při dvorských slavnostech, ale také intimní, zejména v kancléřových hovorech s králem, který mu plně důvěřuje a vrchním velitelem Helmuthem von Moltkem.
Hlavní postavu vytvořil Paul Hartmann, výborný v masce kancléře z těch dávných let, pružný, energický v řešení sporů, rázný a úsečný v mluvě, která reprodukuje skutečné Bismarckovy výroky. vedle něho nejlepší mužskou postavou by Friedrich Kayßler jako pruský král, stárnoucí voják, drsný, ale dobrácký, v úloze kolísavého korunního prince Werner Hinz.
Karl Schönbeck vytvořil věrnou maskou císaře Františka Josefa I., jakož vůbec tu vystupující přečetné významné osobnosti doby, panovníci a politikové z nichž se sluší ještě uvést Waltra Francka jako Napoleona III. a Karl Haubenreisser jako Dr. Rudolf Wirchov. Z ženských postav upoutává zjevem i šarmem Lil Dagoverová jako elegantní a krásná císařovna Eugenie. Film podává historii, takovou, jakou opravdu byla, samozřejmě, že si neodpustím poznámku, že samozřejmě z pohledu Německého. Prostě popisuje historii, ve které nade vším zvítězil muž, jenž měl víru ve svůj cíl a odhodlání k jeho dosažení.
