Vlčí jáma

Režisér Jiří Weiss ve spolupráci s Jiřím Brdečkou napsali opravdu krásný scénář podle románu Jarmily Glazarové a ve spolupráci s citlivě vybranou hereckou sestavou vytvořili velmi přesvědčivé a působivé filmové drama s příběhem, který se trošku vymyká času. Já to vidím jako moc dobrý film, který by většině dnešních "tvůrců" mohl sloužit za vzor a mohl by jim i ledacos napovědět!!

Film nemá chybu, krásná Jana Brejchová hraje velice slabou, citlivou dívku, která se lehce zamiluje do starého, bezdětného manžílka, kterého ničí na duši, jeho žena. Po smrti velitelky rodiny, dostane Jana rozum a odejde z dobrých poměrů do nejisté reality. Brejchová se Šejbalovou kdesi na festivalu soupeřili, komu dát cenu, za nejlepší herecký výkon...

To je děsný film. Nesnášel jsem ho kdysi, a nelepší se to. Skoro devadesát minut čumět na ubrečený ksicht hlavní hrdinky by mne mělo dokonale uspat, ale nepovedlo se. Skutečně, ona měla skoro celý film neměnný obličej, jak kdyby do něčeho šlápla. Nebudu psát do čeho. Dějově je to jako červenočervená knihovna, nebo ještě horší. Ne, toto opravdu nebrat ani omylem.

Adaptace filmu podle stejnojmenného románu Jarmily Glazarové vypovídá o manželství dvou povahově rozdílných lidí, poměrně starší,ale citově velice prázdné ženy (Jiřina Šejbalová), a vedle toho jejího mladšího manžela(Miroslav Doležal) , milovníka přírody, umění a krásy. Jako třetí, vniká mezi tyto dva lidi mladinká schovanka Jana (Jana Brejchová), která se citově velice upne k "otčímovi" - jak jej nazývá. Také on k ní chová naprosto jiné city než jen "otcovské". Jenomže prokletí maloměsta, a také domu ve kterém žijí nedovedou překonat.